Znáte Dům na půli cesty?
Nejsou ani děti, ani pořádně dospělí, ale nemají kam jít a jak začít. Posláním Domu na půli cesty u Pohořelic je poskytnou mladým lidem vyrůstajícím bez rodin podporu a pomoc na jejich cestě k samostatnému životu.
Dům na půli cesty poskytuje časově omezené ubytování mladým dospělým od 18 do 26 let, kteří opouštějí dětské domovy, výchovné ústavy, pěstounské rodiny nebo těm, kteří se kvůli nepříznivé sociální situaci ocitli bez přístřeší. „Dům na půli cesty je pojmenování ze zákona. Pobyt je zde dobrovolný a za poskytované služby hradí uživatelé služby měsíční poplatek,“ vysvětluje sociální pracovnice Jana Nečasová. Kapacita pro ubytování je patnáct lidí. V současné době je zde deset klientů.
Když jsem do Velkého Dvora u Pohořelic přijela, zrovna přestalo pršet. Tak nějak se asi dá popsat stav, když mladí lidé nemají kam jít. Dům na půli cesty je před deštěm může zachránit.
„Setkáváme se s různými příběhy. Teď tu máme klientku, která k nám přišla z Domu na půli cesty z Brna. Byla to pro ni velká změna – z města přišla do vesnického prostředí, téměř na samotu. Teď se jí podařilo najít zaměstnání, takže to vypadá, že se začíná stavět na vlastní nohy. Má zažádáno o městský byt v Brně, snad se jí tam podaří vrátit,“ vypráví mi Jana Kloudová. Jana Nečasová vzpomíná na Františka s Monikou. „Ti tady byli opakovaně. Ale musím říct, že se jim podařilo do společnosti vrátit. Oba pocházeli z dětského domova. Potkali se tady u nás a už spolu zůstali. Teď žijí a pracují v Mikulově.“
Život je někdy tvrdý…
Dům na půli cesty ve Velkém Dvoře je menší lovecký zámek. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2007, slavnostní otevření proběhlo v roce 2008. Ten, kdo by si snad myslel, že uvnitř najde komnaty plné krásného vybavení, bude asi trochu zklamán. Pokoje jsou vybaveny velmi skromně, většinou z toho, kdo co dá.
Ráno začíná poradou. Platí to pro ty, kteří jsou nezaměstnaní. Ti se starají o provoz zámku a přilehlé farmy. „Na farmě máme dva koně a několik ovcí. V zahradě také zeleninu, o tu je potřeba se postarat,“ popisuje mi u dobrého čaje Jana Nečasová a vypráví, jak se kolektiv zaměstnanců snaží u těchto lidí, kteří se občas cítí ztraceni, vybudovat pracovní návyky a naučit je postarat se sám o sebe. Některé dívky, které byli v Domě přes zimu, neuměli uvařit ani vývar. „A tak se to v rámci aktivizačních činností naučili,“ říká Jana Kloudová a dodává, že „tyto činnosti jsou pouze doplňkové, protože hlavním cílem a náplní naší práce je pomoc klientům při komunikaci s úřady a podpora při hledání zaměstnání a samostatného bydlení.“
Společně s oběma sociálními pracovnicemi, které mají stejné jméno – Jana, jsme vyrazili na prohlídku. V počítačové místnosti jsme potkali uživatele služby Marcela a Nikol. Hned jsme se seznámili. Marcel si našel práci v Rybářství Pohořelice a Nikol pracuje v Tescu. V prostorách opraveného zámečku se nacházejí pokoje, některé mají vlastní sociální zařízení, některé mají společné na chodbě. „Kuchyňka je úplně nová,“ ukazuje mi sociální pracovnice Jana, „tady je společenská místnost a tam vzadu prádelna.“ Scházíme dolů, venku u dveří potkáváme opět Marcela, který se trošku stydí, když ho chci vyfotografovat, ale pak se přeci jen nechá. Kousek dál je ohrada a tam koně a ovce. Všude kolem ticho a klid. Když jsem asi po hodině a půl odjížděla, přála jsem si, aby všichni, kdo z Domu na půli cesty odcházejí, našli tu správnou cestu dál.
Pokud máte doma nepotřebný nábytek, spotřebiče, jízdní kolo? Nevyhazujte je, ale zvažte, zda by nemohli sloužit ještě někomu dalšímu.
Odkaz pro dary:
Dům na půli cesty
Velký Dvůr 134
691 23 Pohořelice
telefon: 731 507 403 (vedoucí Domu na půli cesty)
733 534 476 (sociální pracovnice a pracovníci v sociálních
službách)
Bankovní spojení: 2700255345/2010 Fio banka
Eva Fruhwirtová