Zdeněk Troška přivezl do Třebíče dobrou náladu a historky z natáčení

Pane Troško, byl jste už v Třebíči? A měl jste čas se podívat na naše památky?
V Třebíči jsem už asi po páté. Ale nikdy jsem neměl čas se tady projít. Vždycky přijedeme těsně před vystoupením… ale vím, že tu máte krásnou baziliku a další hezké památky.

Jak jste prožil uplynulé dva covidové roky?
Byl jsem v noře pod pařezem na Šumavě (smích). Strávil jsem je doma v Hošticích a můžu vám říct, že jsem se naučil krásně lenošit. Já jsem jenom četl, jedl a spal.

Tak to jste ty covidové měsíce zvládl snad nejlépe, jak jen to šlo. Bylo to náročné období a mnohdy nám nebylo do smíchu. Nepřišli Češi za tu dobu o svůj pověstný humor?
Jsou lehce naštvaní, to je pochopitelné. Češi to mají v povaze. Ale nemyslím si, že bychom přišli o humor. Tolik vtipů, co se vyrojilo na současnou situaci a na volby… Jsme Švejci. Poradili jsme si po svém.

Musím se vrátit k vašemu kultovnímu filmu, respektive sérii, Slunce, seno. Znám hodně lidí, kteří si myslí, že jste v něm vystihl českou povahou, nebo alespoň její podstatnou část. Jak se na to díváte s odstupem času?
Já se na své filmy nekoukám (smích). Rozumím, na co se ptáte – do Hoštic jezdí pořád davy lidi a říkají mi – pane Troška, to jsme my, to je echt česká nátura, to jste nás ale vystihl. Něco na tom bude…

Kdy vůbec vznikl nápad na tento film?
Bylo to ve druhému ročníku na FAMU. A měl jsem v plánu s tímto filmem končit páťák – měla to být absolventská práce. Jenže mi pátý ročník odpustili. Víte, co to pro mě bylo? Já jsem nechtěl, líbila se mi studentská léta. Později, když jsem pracoval na Barrandově, jsem dostal prostor pro původně plánovaný absolventský film. Tak to vzniklo.

Který český film vás v posledních letech oslovil?
Na české filmy moc nekoukám. Pokud bych měl však jeden jmenovat, tak Jirka Mádl natočil film Na střeše. Viděli jste ho? Ten se mi líbil moc.

Kde hledáte inspiraci pro svoji práci?
Stačí se dívat kolem sebe. Pak už tomu dodám nadsázku a je to. Všude kolem nás jsou příběhy.

Jaké máte plány?
Jéé, já jsem už šest let v důchodu. Nemám žádné plány. Opravil jsem si hrobku, zlatím písmenka a vím, do čeho jdu (smích).

text: Eva Fruhwirtová, foto: Pavel Rybníček