Rozhovor

Z Třebíče do všech koutů světa

16. 01. 2013

Cestování jako vášeň. Tak by se dal ve stručnosti popsat koníček Lenky Vodové z Třebíče. Lence je sice teprve třicet čtyři let, ale za svůj život se už podívala do mnoha zemí světa jako Mexiko, Kuba, Peru, Bolívie, Maroko, Indonésie, Rusko a Jižní Korea.

Předpokládám, že jako zástupkyně něžného pohlaví necestuješ úplně sama?

Cestuju s přáteli, většinou od dvou do čtyř lidí. Pro míň lidí se vždycky snadněji seženou volná místa v místních prostředcích a v místech, kde se nedá přesunout jinak než taxíkem, tak ve více lidech už by bylo problematičtější shánět další volný vůz. Taky domluva ohledně místa, kam se dál vydat, a jak dlouho tam strávit, je v menším počtu lidí snadnější a bezkonfliktní. Navíc místní rodina spíše pozve na noc k sobě domů menší skupinku než celý zájezd.

Většina lidí dnes volí dovolenou s cestovní kanceláří do luxusních hotelů, ale ty jsi zvolila cestování na vlastní pěst a přístřeší ti většinou poskytuje pouze stan. Co tě na tom nejvíc baví?

Pro mě je to mnohem zajímavější a svobodnější způsob cestování. Člověk není na nikom závislý a sám si vybere místa, kam se chce podívat a jak dlouho se tam zdrží. Několikrát jsme byli ubytováni u místních obyvatel a díky tomu jsme měli možnost je blíž poznat a taky ochutnat místní kuchyni.

Navštívila jsi někdy zemi, ve které jsi chtěla zůstat?

Nikde jsem nestrávila tolik času, abych dokázala naplno poznat kulturu a mentalitu lidí. Ale kdybych si měla vybrat, taky by to byla buď Velká Británie, nebo některá ze Skandinávských zemí, protože jsou to přece jen evropské země, ke kterým máme blízko.  Líbí se mi mentalitou lidí, jejich způsobem života, ale těžko říct, jestli by člověk nezměnil názor, kdyby měl možnost tam delší dobu žít.

Které místo nebo která „dovolená“ pro tebe byla nejhezčí?

Úplně přesně to říct nedokážu, protože každá země je něčím zajímavá a má své kouzlo. Ale asi nejlepší dovolené byly ze začátku mých cestovatelských zkušeností, kdy člověk nevěděl, do čeho jde, na co se má připravit a většina míst byla turisty nedotčená. Každopádně musím zmínit Mexiko, protože to byla moje první velká exotická dovolená, ale neznamená to, že by se mi ostatní země líbily méně.

Většinou cestuješ jen s krosnou na zádech a navštěvuješ místa, kam běžně turisté nechodí. Dostala jsi se někdy do nebezpečné situace?

Takových situací nebylo zrovna málo. Na Kubě nás zastihl hurikán a museli nás evakuovat. Na horách v Kyrgyzstánu jsme byli ve stejnou dobu, kdy se strhla lavina s jinými českými turisty. Nebo právě v Mexiku nás na hranicích zatkla imigrační policie a několik hodin nás drželi na stanici, dokud nezjistili, že čeští turisti nepotřebují víza. Jinak ve většině rozvojových jsme se museli potýkat se špatný stavem silnic a v serpentinách často hrozilo, že se zřítíme. Naštěstí jsme vždycky vyvázli v pořádku, takže se tomu můžeme zpětně zasmát.

Samozřejmě už jsi poznala mnoho zemí a jejich krás, ale určitě jsou i místa kam by ses ráda podívala.

To bezpochyby. Je ještě spousta zemí, kde jsem nebyla, a které bych chtěla navštívit. Nejvíc mě teď láká Aljaška, kvůli specifické přírodě a její nedotčenosti. Pak bych se taky chtěla podívat k protinožcům do Austrálie a Nový Zéland, protože už tam bylo hodně mých přátel a z fotek, které jsem viděla, jsou to nádherné země s překrásnou přírodou.

 

Vendula Pelikánová