Z Rešic do Hlubokých Mašůvek po staré poutnické cestě

„Chodíme každý rok, letos jdeme po osmé. Z Rešic jsme vyrazili ráno o půl sedmé,“ říká Zdenka Slámová a ukazuje mi manželovy prošlapané boty. S poutníky z Rešic jsme se potkali ve Svatoňovci, což je mašovská ulička vedoucí ke kostelu Navštívení Panny Marie.  Anička Husáková vzpomíná: „V roce 2008 jsem byla na poutním místě Lurdy Fatima a tam mě napadlo, že bychom měli uskutečnit pěší pouť z Rešic do Mašůvek.“ Letos s ní šla i její pětadvacetiletá dcera Katka, která je nejmladší účastnicí. „Jsem sice nejmladší, ale přijde mi, že ostatní mají mnohem více energie, než já,“ směje se Katka. To že to letos byla opravdu nejnáročnější trasa, potvrzují všichni v hloučku kolem mě. „Šli jsme novou trasou. Je to vlastně stará trasa po které chodili naši poutníci. Původně jsme chodili přes Běhařovice, Stupešice a pak až do Rudlic, vše po silnici. Ale teď jsme už ze Stupešic šli po polní cestě, dokonce jsme museli i obilím, protože ta původní poutnická  cesta už neexistovala,“ popisuje pan Sláma, který drží v ruce po domácku vyrobený poutní kříž.

Třináct poutníků z Rešic. Jsme rarita, říkají

Každoročně se začátkem prázdnin Rešičtí vydávají na tuto pěší pouť. „V průměru nás chodí deset, letos nás je třináct. Jiné poutníky jsme nepotkali, myslím, že jsme dnes docela rarita,“ doplňuje Zdenka Slámová. A jak nazpět? „Nazpátek jedeme autobusem. Máme to zařízené tak, že pro ty, kteří  jsou starší  a nemocní, nebo nemůžou chodit, tak jel ve tři hodiny autobus z Rešic, jede i přes Rouchovany. A zpátky vezme  autobus nás, znavené poutníky.“

Nejstarší poutnicí je osmapadesátiletá Libuše Gazdíková: „Půjdeme se přivítat do kostela, stihneme průvod, půjdeme na mši, na vinný střik a pak autobusem domů,“ nastínila a jala se loučit. Všichni zamávali a Anička Husáková ještě křikla: „Vyřiďte, ať se tyto poutě dál konají.“  Věděla totiž, že pocházím z Hlubokých Mašůvek.

Eva Fruhwirtová