Rozhovor

Vzpomínky na USA a Kanadu očima Libora Fejty

23. 10. 2013

Libor Fejta je bezpečnostní inženýr v jaderné elektrárně. V září navštívil USA a Kanadu, procestoval celkem 3 000 mil po východní části. Cesta trvala osm hodin a domů se vrátil s tím, že by se za oceán chtěl ještě jednou podívat.

Jiný kraj, jiný mrav. Co vás nejvíce překvapilo?

Oproti České republice mě překvapila nízká cena benzínu. Líbila se mi ochota a zdvořilost lidí. A také všude kolem byla krásná příroda. Osobně jsem tam cítil jakýsi větší pocit svobody, tak nějak na každém rohu.

Zahraniční země se dají poznávat různými způsoby a jedním z nich je jídlo. Co vám opravdu hodně chutnalo?

Jednoznačně to bylo jehněčí v irské hospodě Landmark Tavern v New Yorku. Bylo to ve čtvrti Hells Kitchen, což je historické sídlo irské mafie.

Určitě jste nevynechali Niagárské vodopády….

Niagara – pro nás zatím největší poznaná sprcha světa nás ohromila. Investice 53 kanadských dolarů na osobu za vstupenku na všechno, včetně dopravy, jsme nelitovali. Umožnila nám v rozumném čase zvládnout to podstatné. Na tři výlety z celkových čtyř jsme nafasovali pláštěnky – byly potřeba. Nejprve člunem Maid of Mist pod hlavní peřej vodopádu, následovala procházka kolem slapů řeky Niagara, potom tunely pod hlavní peřejí a nakonec 4D video produkce o geologickém procesu vzniku vodopádů, při které nás několikrát vydatně postříkaly vodou přímo z Niagary. Takto pokřtěni jsme se navečer vrátili do hotelu a před spaním se ještě zajeli podívat na tu scenérii znova, pod barevným nasvícením.

Z pohledu Dukovaňáka je zde zajímavostí vodní elektrárna z Edisonovy doby. Sílu vody je u Niagar možno pocítit snad více než kde jinde. Pochází ovšem z jaderných procesů v nitru Slunce, které produkují světlo, jenž pak odpařuje vodu na Zemi, tvoří srážky, jezera a řeky. Impozantní temný hukot Niagary dokazuje její energii. Ta je ovšem jenom zlomečkem toho, co dokáže za naprostého ticha vyprodukovat jeden dukovanský reaktor.

V Americe jste byl zrovna v době neschválení dalšího úvěru federální vládě. Bylo to znát?

Ano, postihlo nás to také. Ostatně jako mnohé další turisty. V poslední destinaci, v New Yorku, jsme se večer vyzvedli vstupenky na Sochu Svobody. Druhý den ráno však byla socha uzavřena spolu s dalšími více než čtyřmi sty národními parky USA. Důvodem bylo právě neschválení dalšího úvěru federální vládě, která musela poslat na neplacenou dovolenou několik tisíc zaměstnanců parků. Další den jsme náhradou obdrželi jízdenku na plavbu po řece Hudson okolo Manhattanu, se zastávkou přímo u sochy. Z horní paluby lodi jsme ji viděli tváří v tvář. Plavba se nám velmi líbila a tak uzavření vstupu na Ostrov Svobody bylo pro nás srozumitelnou omluvenkou republikánskému křídlu Kongresu. Vždyť i v České republice hrozí kvůli populistickým slibům levice neúměrné zadlužování státu.

Na co budete vzpomínat?

S kánoí jsme přistáli na nádherném ostrůvku na jezeře Tea Lake, který jsme jednomyslně adoptovali jako naše nové tábornické místo. Ještě někdy bychom se tam chtěli vrátit.