Při vstupu do elektrárny si mohou všichni zaměstnanci prohlédnout výstavu fotografií třebíčského fotografa Borise Kjulleněna, který se ve své tvorbě zaměřuje především na Třebíč a okolí.
Tato výstava je průřezem fotografické tvorby Borise Kjulleněna. „Moje maminka Božena Kjulleněnová vystavovala při příležitosti otevírání skladu vyhořelého paliva před několika lety právě v areálu elektrárny Dukovany. Byla to výstava s názvem Energie. Název nebyl zvolen náhodně, odpovídal výstavnímu prostoru a také vyjadřoval hluboké zaujetí mojí maminky pro fenomén, který umožňuje fungování všeho. Maminka se dokonce při volbě své životní dráhy zcela vážně rozhodovala, že se stane jaderným fyzikem a jejím životním vzorem byla Marie Curie Sklodowska.”
Boris Kjulleněn do své výstavy zařadil fotografii, která se týká fenoménu energie, přesněji řečeno zachycuje jednu z jejích konkrétních forem, a to energii elektrickou. Je to fotografie s názvem Plazmová květina. „Říká se, že dobrá fotografie nepotřebuje vysvětlování, zde však udělám výjimku. Po zhlédnutí dokumentu o Nikolu Teslovi jsem byl tímto geniálním člověkem fascinován a začal jsem se zajímat o jeho práci. Zjistil jsem, že zhotovit Teslův transformátor není nijak složité, a tak jsem si jeden malý exemplář postavil.” Na fotografii je zachycen plazmový výboj právě z onoho zařízení.
Na panoramatické fotografii Dukovan fotograf zachytil elektrárnu jako jednu z dominant krajiny, fotografie byla pořízena z Klučovské hory a zajímavostí je, že pokud se dobře podíváte, uvidíte na fotografii ještě druhou elektrárnu, a to větrnou. Je poblíž pravého okraje. „Byl to jeden z důvodů, proč jsem tuto fotografii zvolil,”říká Kjulleněn.
Na velkých formátech jsou zachyceny bouřkové mraky poblíž Slavic. „Fotograf má mít svůj aparát vždy v pohotovosti. Je zajímavé, že na některé snímky čekáte řádově měsíce až roky, máte místo a čekáte, až nastanou ty správné světelné podmínky, jiné snímky, což je případ těchto dvou, jsou otázkou štěstí – tedy být v pravý čas na pravém místě.”
Na výstavě jsou i dvě aranžované fotografie, které by se daly klasifikovat jako autoportrét. Jsou to snímky Chytil jsem hvězdu anebo socha Svobody a Světlo nad městem. Nejedná se o žádnou montáž, dvojexpozici ani jinou úpravu, je použit manuální blesk a dlouhý čas závěrky.
„Co se týká mého názoru na fotografii i na jakékoli jiné umění, myslím si, že by mělo být pozitivní, zprostředkovávat krásu a povznášet ducha. Doufám, že se této výstavě alespoň zčásti podaří toto naplnit. Přeji Vám příjemné zhlédnutí,”uzavírá Boris Kjulleněn.