Výpravčí se srdcem hudebníka. Jaromír Hlaváč

Společně s kamarádem a také velkým hudebníkem Jakubem Lojdou založil sdružení, které pomáhá začínajícím umělcům a rozvíjí kulturu v regionu.

Co vás vedlo k založení občanského sdružení Cordial musica?

V roce 2010 jsme se rozhodly, že již nebudeme jen kritizovat a žalostně vzlykat nad stavem kultury, že s tím začneme něco dělat a obětujeme ze svého volného času část pro rozvoj společnosti a událostí veřejného života. Snažíme se tedy kromě pořádání koncertů vytvářet podmínky pro začínající umělce a vůbec pro všechny, které baví hudba. Snažíme se hudební projekty zaštitovat hledat zdroje financování ale i samotné projekty vytvářet.

A to všechno děláte ve dvou a ve volném čase?

Ano, dalo by se to tak říct. Kuba učí na uměleckých školách. Já jsem povoláním výpravčí v Lukách nad Jihlavou. Je to práce na směny, takže musím hodně plánovat zkoušky a vystoupení. Do našeho týmu jsme letos přizvaly Johanku Obršlíkovou, která jakožto hudební manager má bohaté zkušenosti s produkcí koncertů.

Jardo, studoval jsi konzervatoř? Máš nějaké hudební vzdělání?

Od šesti let jsem začal chodit do umělecké školy a učil se hry na akordeon. Tento nástroj mi ovšem v období puberty nepřipadal zajímavý a já ho vyměnil za kytaru. Vyměnil jsem i pro mě nezajímavé prostředí zušky a začal se učit sám. Na střední škole jsem objevil krásu bigbítu a rockové hudby. Pořídil jsem si koženou bundu, nechal narůst dlouhé vlasy a koupil elektrickou kytaru. Začala má další hudební éra. S kamarády jsme založili kapelu a začali zkoušet v garáži. Zvládli jsme sice pár vystoupení, ale naše cesty se po  maturitě rozešly.V té době jsem také začal poslouchat krom jiného klasickou hubu a hodně chodil na koncerty.Začal jsme působit ve sboru Musica animata, kde jsem se setkal s úplně odlišným žánrem. Stal jsem se milovníkem klasické hudby. S nástupem na vysokou školu do Pardubic začalo i mé působení v místním souboru. Hudba byla stále kolem mě. Zde jsme zkoušeli dvakrát týdně tři hodiny a za rok jsme absolvovali kolem šedesáti koncertů. Nahráli jsme několik CD jak vlastních tak ve spolupráci s různými orchestry a dirigenty. Navštívili jsme spoustu soutěží i světových sborových festivalů v Kanadě, ve Švédsku, v Itálii. V tomto období jsem také studoval soukromě dirigování. Bylo to hodně náročných, krásných a zajímavých šest let. Abych tedy odpověděl na otázku tak hudební vzdělání nemám. I když v současnosti studuji druhým rokem sólový zpěv na Lidové konzervatoři v Ostravě. Jinak mám vystudovaný obor dopravní management, marketing a logistika na dopravní fakultě.

Své zkušenosti jsi zužitkoval v Náměšti…

Ano, těch projektů bylo opravdu hodně,  a já chtěl něco podobného,  aby fungovalo v Náměšti, protože do té doby zde žádný sbor nepůsobil.  V roce 2002 jsem tedy založil Chrámový soubor JAS, který začal působit převážně ve farnosti sv. Jana Křtitele v Náměšti. Je to zkratka, která znamená Janova společnost, a odkazuje na patrona náměšťského kostela. Začátky byly těžké a náročné. Postupně se to začalo zlepšovat a my jsme byli schopni se pustit do náročnějších věcí. Nyní máme za sebou desetileté působení. Vydali jsme tři CD, zazpívali si se Spirituál kvintetem nebo Hradišťanem. S orchestrem jsme nastudovali Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby.  Vytvořili jsme dobrou partu lidí, která dokáže skutečně obětovat spoustu svého času pro tuto smysluplnou věc.

Jak je velký náměšťský sbor?

V současnosti je nás přibližně patnáct.  Repertoár souboru tvoří písně a skladby převážně duchovní až liturgické, a to všech žánrů a období. Snažíme se vybírat a hrát skladby, které nás baví - spirituály, folk, ale také ty, na kterých se můžeme něco naučit. Stabilní součást repertoáru tak tvoří vokální skladby z období renesance a baroka, dostáváme se i k „vážné“ hudbě ze současnosti. Své poslání vidíme v tom, že kromě hudby vytváříme také prostředí, ve kterém se rozvíjejí přátelské vztahy a aktivní přístup ke kultuře.

Těch akcí, koncertů a vystoupení je opravdu hodně. Kde vlastně berete členy sboru? Přeci jen to není pro každého.

Ano, je to hodně časové náročné. Přesto tady jsou a dokážou to vzít jako volnočasovou aktivitu, která někdy musí jít na úkor jejich vztahů, rodin, škol, práci. Je zde potřeba i cítit odpovědnost za celek, za tým, respektovat řád. To jsou ty velké oběti. A asi tady platí, že co nic nestojí, za moc nestojí. Ale zkouška jednou týdně tři hodiny není zas tak mnoho. Člověka to musí bavit, a když pak vidíme plný kostel či sál lidí při našich koncertech je to dobrá zpráva i pro nás že to má smysl dělat. Velkou roli hrají právě vztahy. To že se setkáváme a jezdíme na soustředění to má velkou váhu. Myslím, že je to pro každého koho baví hudba a kdo chce smysluplně využít svůj volný čas. V současnosti připravujeme náborovou kampaň skutečně pro každého. Chceme dát prostor mladým se tímto směrem realizovat. Dostat děti a mládež z ulice, která může být nebezpečná a ve většině případů nasměruje jejich život špatným směrem. Možná proto že se nudí a neví, co se  životem.

A ty máš ve sboru jakou funkci?

Od samého začátku jsem sbormistr a umělecký vedoucí.

Jako sbormistr máš volný čas asi hodně vyplněný zkouškami.

Souhlasím. Vedu ještě sbor ve Velké Bíteši a od loňského roku také dětský pěvecký sbor Svatojánští broučci. Volného času tedy moc nemám. Víkendy jsem buď v práci, nebo zkouším s jedním z těchto těles. Ale říkám si, že je to lepší než sedět doma a nedělat nic. Mám kolem sebe pár lidí, kteří pomáhají při zkouškách tak na vše sám nejsem.

Všechno má svůj čas. Je čas zkoušet, koncertovat, je čas na to být s rodinou, je čas podívat se na dobrý film, pomáhat, odpočívat, být v práci, dělat něco pro společnost. Mít ten život tak nějak v harmonii. A o to se snažím.