Vojtěch Svoboda: Na našem tokamaku se učí budoucí hvězdy jaderné energetiky

Jaká byla vaše cesta k jaderné fyzice?

Prvním předpokladem pro mou životní dráhu bylo to, že mi nikdy nedělala problém středoškolská fyzika a matematika. A jednou jsem úplnou náhodou na našem ostravském gymnáziu zahlédl letáček s nápisem: Pojď studovat jádro. V roce 1985 mě pak přijali na FJFI CVUT a poté, co jsem svá zdejší studia ukončil, jsem tu po absolvování vojny už zůstal natrvalo.

Co vás na jaderné energetice fascinuje?

Musím přiznat, že jsem se k ní dostal trochu jako slepý k houslím. Vždy jsem se totiž více zajímal spíše o astrofyziku. Ale když jsem přišel na vysokou školu, zjistil jsem, že se na ní tento obor explicitně nevyučuje. A tak jsem se začal věnovat jiným záležitostem a přes nejrůznější fyzikální oblasti jsem asi před dvaceti lety vlastně shodou okolností zakotvil právě u takzvané termojaderné fúze (proces, při kterém dochází ke sloučení atomových jader – pozn. red.). A co mě fascinuje? Musím přiznat, že mě nebere ani tak jaderná energetika, jako spíše ta každodenní pedagogická práce se šikovnými studenty, které tokamak velmi přitahuje.

Vy jste duchovním otcem zdejšího tokamaku (zařízení, vytvářející specifické uspořádání elektromagnetického pole, jehož prostřednictvím lze v praxi dospět k realizaci kontrolované jaderné fúze – pozn. red.). Jak se sem toto zařízení dostalo?

Tento tokamak je vůbec nejstarším funkčním zařízením svého druhu na světě. Byl vytvořen v Kurčatovově ústavu u Moskvy na konci padesátých let minulého století pod jménem TM-1. Následně se souhrou šťastných náhod dostal do Československa s novým jménem CASTOR, kde jej vědci začali využívat k výzkumům a protože se jedná o takzvaný malý tokamak (později byly vyvinuty mnohem větší – pozn. red.), sloužil rovněž k zaškolování začínajících odborníků v oblasti fyziky plazmatu. Před několika lety však naše republika pořídila větší tokamak COMPASS a naší univerzitě bylo nabídnuto, abychom si toto staré zařízení převzali, což se nakonec navzdory několika technickým obtížím asi před sedmi lety k naší velké radosti povedlo. A tak tento tokamak teď slouží pod novým jménem GOLEM.

Jaké je poslání tokamaku na ČVUT?

Tento stařičký tokamak tedy nabral svůj asi třetí dech a nyní slouží především k výchově nové generace odborníků v oblasti termojaderné fúze. Aplikací moderních informačních a řídících technologií se nám podařilo tento tokamak repasovat do podoby zařízení, které je možné ovládat přes webové rozhraní, což začíná přitahovat zahraniční učitele vzdělávacích programů v oblasti termojaderné fúze, kteří na něm realizují vzdálená praktická cvičení pro své studenty.

Takže vaše pracoviště pomáhá vychovávat budoucí hvězdy oboru?

V podstatě ano. Existuje asociace asi čtyřiceti evropských institucí FUSENET, které se zabývají vzděláváním v oblasti jaderné fúze a nás velice těší, že ČVUT mezi nimi zaujímá opravdu velice čestné místo. Na naši fakultu tak přijíždějí své teoretické znalosti v praxi vyzkoušet studenti i kantoři z nejrůznějších evropských zemí.

Kolik tokamaků se v současnosti v České republice nachází?

Funkční tokamaky máme tři. Což z naší země ve statistice počtu tokamaků na obyvatele činí doslova nedostižitelnou velmoc. Středně velký /badatelský/ tokamak COMPAS  je v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd v Praze Na Sovance, malý /vzdělávací/ tokamak GOLEM je zde na Jaderce a pak ještě existuje hudební skupina tokamak v Brně J.

Eva Fruhwirtová