Vojta Palát: Vím, proč jsem tady

Studoval jsi na Katolické gymnázium, ale pak jsi přestoupil na průmyslovku, na obor Energetika. Co tě k tomu vedlo?

Začal jsem se zajímat o technické obory a také jsem vycítil, že s tímto oborem budu mít lepší uplatnění. Po prázdninách jdu do čtvrťáku, čeká mě maturita. Ale musím přiznat, že mě začíná lákat zážitková pedagogika…

To je velký skok – od energetiky k pedagogice…

Přesto to chci zkusit. Rád bych šel po střední na vysokou školu zaměřenou právě na zážitkovou pedagogiku.  Beru to jako dobrou zkušenost. K zážitkové pedagogice jsem se dostal na Katolickém gymnáziu, hodně mi pomohl Vítek Oplatek, který vede sdružení Halahoj. Vítek pořádal teambuildingy pro různé třídy. Líbilo se mi to. A pak jsem se stal instruktorem a také vedoucím na letním táboře. Prošel jsem desítky táborů – jako účastník i jako instruktor.

Co tě na tom baví? Práce s mladými lidmi? To, že jsi venku na čerstvém vzduchu?

Přesně tak. Člověk si může hrát. Nejen s lidmi, ale sám se sebou. Není to o tom, že někde sedím, ale pořád se rozvíjím. Líbí se mi to, že mohu na sobě neustále pracovat.

Bydlíš v Hrotovicích, studuješ v Třebíči. Jak zvládáš dojíždění?

Trochu s tím bojuji. Mám hodně nabitý program. Nevýhoda je, že naším směrem nejezdí autobusy o víkendech. Často přespávám v Třebíči, někdy jedu na stopa, někdy pro mě přijedou rodiče autem.

Vídávala jsem tě často na fotbalovém hřišti. Zůstal jsi u fotbalu, nebo děláš jiný sport?

Fotbal jsem hrál jedenáct let. Poslední rok se věnuji bojovému umění. Chytlo mě to.

Právě jsem tě zastihla při přípravě letního tábora. Kam se chystáte?

Tábor se jmenuje Tikal, což je název jednoho mayského města. Připravili jsme tábor pro děti, bude v Mrákotíně. Bude tam hodně tábornických dovedností – rozdělávání ohně, jízda na kánoi, sportovní aktivity, střílení z luku. Máme přihlášeno necelých třicet dětí. Začínáme 21. července a je to na týden.

Co máš ještě v plánu o prázdninách?

Chystám se s kamarády na puťák do Novohradských hor, na sportovní kemp, mám také malou brigádu a také se chci vydat někam sám do přírody.

Přemýšlel jsi nad tím, co budeš jednou dělat?

Buď zůstanu v České republice a budu se věnovat zážitkové pedagogice a life koučingu. Takový kouč pomáhá lidem a radí jim. Ale ne tak, že jim poradí něco, co si myslí, že je dobré, ale ptá se jich a směruje je tak, aby na to přišli oni sami. Anebo odjedu někam do přírody jako poutník – sám, ale spíše s někým. Svoji slečnu, která s tím souhlasí, jsem už našel.

Vojto, jsi věřící člověk, věříš v Boha. Můžeš popsat ze svého pohledu jaká je to výhoda pro dnešního mladého člověka?

Určitě v tom, že mám jistou svého směřování. Myslím, že taková ta jistota lidem dnes chybí. Já vím, proč jsem na světě.

Co bys vzkázal mladým lidem dnešní doby?

Nebojte se uskutečňovat své plány. Řada lidí se dívá na to, co si myslí okolí a pak nenaplní svůj sen. Takže běžte do toho!