Vodácký výlet po Sázavě aneb skauti pomáhají lidem ze stacionáře Úsměv
Původně jsme měli naplánovaný výlet po Vltavě přes Český Krumlov, ale povodně nám změnily plány a tak jsme se ve čtvrtek 13. června vydali směrem na Prahu. Ze stacionáře Úsměv, který patří pod Oblastní charitu Třebíč, nás jelo sedm. Takový výlet na raftech po řece není příliš častý a tak jsme se všichni moc těšili.
První zastávka na naší výpravě byla v Týnci nad Sázavou, zde jsme si prohlédli hrad - románskou rotundu a hlásnou věž. Ve třetím patře hlásky byla tma. Od paní z vedlejšího muzea, kde je expozice týnecké kameniny a archeologie, jsme dostali baterku, abychom nerušili hnízdící netopýry velké. Opravdu tam byli. Ve světle baterky jsme mohli tajně pozorovat jejich hemžení. O naše nasycení se vzorně postarala paní Vrtišková v restauraci U Vrtišků, kterou můžeme všem vřele doporučit. Další naše cesta už vedla do Pikovic, kde na nás čekal pan Kovařík, majitel rekreačního zařízení Katka. Ubytování zde stojí 150,- Kč za noc a můžete si vybrat zda budete v chatce, nebo v pokojích ve zděné budově. Ráno jsme si museli přivstat, abychom stihli vlak tzv. Posázavský pacifik. V Týnci, ve vodácké půjčovně SAMBA, jsme měli zamluveny dva rafty a veškeré vybavení pro jedenáct lidí. Z Třebíče za námi totiž přijeli čtyři skauti - roveři. Měli jsme to s nimi domluvené. Oni mají bohaté zkušenosti s ovládáním lodí a s vodou vůbec, a tak byla plavba bezpečná. Máme krásné zážitky ze sjíždění jezů a houpání v peřejích. Cestou jsme se mohli kochat nádhernou přírodou v okolí řeky. Naše asi osmnáctikilometrová plavba skončila v Pikovicích, kde jsme odevzdali půjčené vodácké vybavení. Všem můžeme takový výlet doporučit, stojí to za to. K večeři jsme si opekli buřty a uléhali jsme příjemně unaveni. Sobota byl den loučení, balení a uklízení.
A tak mi nezbývá než poděkovat všem, kteří nám umožnili tento nádherný výlet uskutečnit. Finanční podporu poskytla firma Vesas a manželé Kateřina a Pavel Janíčkovi, bez kterých by tento výlet pro klienty stacionáře byl příliš drahý. Velké poděkování patří skautům, kteří s námi pluli na raftech a starali se o naši bezpečnost. A ještě bych chtěla poděkovat paní Vrtiškové a panu Kovaříkovi, díky nimž jsme měli zajištěné zázemí, stali se z nás přátelé a rádi bychom s nimi dále spolupracovali, pokud bude příležitost.
Marie Pořízová