Mělo se za to, že neutron může rozbíjet atomy, protože nemá elektrický náboj, takže jeho dráhu neodklánějí záporně nabité elektrony ani kladně nabité protony. Projede atomem, jako nůž máslem vnese do jádra atomu dodatečnou energii a to se může rozpadnout - rozštěpit.  To se také roku 1938 skutečně podařilo německým fyzikům Otto Hahnovi, Lise Meitnerové a Fritzi Strasmannovi.

Přišel nápad vyvolat řetězovou reakci, která v tomto rozbíjení pokračuje samovolně a vyvine při tom nesrovnatelně víc energie, než je potřebné k jejímu spuštění. Neutron rozštěpí jádro těžkého prvku, při tom se kromě trosek jádra uvolní i další neutrony, které rozštěpí další jádra a tak to řetězově pokračuje.

Teď to jen prakticky ověřit

První reaktor měl být původně postaven v málo obydlené oblasti Red Gate Woods v Illinois, stávka zaměstnanců to ale znemožnila. Proto se práce ve vší tajnosti přesunuly do Chicaga pod západní tribunou stadionu Stagg Field patřícímu tamní universitě. Na stavbě reaktoru se kromě Fermiho podílel i Leo Szilárd, potřebné matematické výpočty dodal John von Neumann a chemickou stránku problému řešil Eugene Wigner.

Konstrukce reaktoru byla velmi primitivní - vlastně šlo jen o vhodně naskládané kostky uranu, oxidu uranu a grafitu, který zpomaloval neutrony. I proto se mu začalo říkat Pile (Hromada). Později z toho vzniklo označení Chicago Pile-1 (CP-1). Mezi bloky materiálu byly zasunuté tyče z kadmia, které neutrony pohlcuje. Jejich vysouváním a zasouváním tedy lze reakci ovládat a v případě potřeby i zastavit. Kromě toho byla v pohotovosti i "parta sebevrahů" - skupina vědců, připravených do reaktoru vlastnoručně vylít roztok sloučenin kadmia, kdyby se reakce vymkla kontrole, a také jeden specialista se sekerou, který měl v případě rychlého rozběhu reakce přeseknout lano držící kadmiovou centrální tyč. Od toho se dodnes systémům pro havarijní odstavení říká SCRAM (Safety Control Rod Axe Man - řekli bychom česky „sekáč“)

Spouštění reaktoru začalo ráno 2. prosince 1942. Kadmiové tyče se vysouvaly z aktivní zóny, počet neutronů rostl, stejně jako napětí přítomných. V poledne však „hromada“ stále ještě nejevila ochotu k činnosti. Teprve po návratu z oběda přípravné práce dokončily a v 15.20 se poprvé v historii lidstva uskutečnila řízená řetězová reakce. Tepelný výkon chicagského reaktoru nebyl větší než u žárovky v kapesní baterce. Pak se tohoto principu uchopili ostří hoši z armády a to na obou stranách Atlantiku. Následoval zbrojní vývoj a teprve o deset 15 let později první jaderná elektrárna (Obninsk a Shipingport), ale to je již  jiný příběh.

Autor:  Aleš John s použitím materiálu Jana A. Nováka