Václav Adámek: V domě má být sedmička vína na každý den

Pan Václav je předseda zahrádkářů ve Višňové a každoročně se spolu s kolegy pouští do organizace vyhlášené oblastní výstavy vín. Letos se koná 40. jubilejní výstava. „Jste srdečně zváni v neděli 1. dubna do sportovní haly ve Višňové,“ začíná pan Adámek.

 

Jaký je to pocit připravovat jubilejní ročník výstavy vín?
Když naši předkové zakládali oblastní výstavu vín, netušili, že vydrží po čtyřicet let. Pořádáme ji my, zahrádkáři. Je nás stále hodně, ale čas je neúprosný, každý rok někdo umře. Stavy doplňujeme manželkami a také známými. Letošní 40. výstava vín tak možná bude poslední. Je pravda, že už pár let říkáme, že to je poslední výstava, ale každý rok se vždy zmobilizujeme. To víte, je s tím hodně práce. Baví nás to.  Máme zásadu, že chceme, aby tuto výstavu organizovali členové zahrádkářského svazu a jejich příbuzní. Nechceme si najímat cizí agenturu.

Podle čeho určujete datum konání výstavy vín?
To je jednoduché. Je to vždy na Velikonoční Boží hod. Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, lidé jsou doma a rádi jezdí na výlety, po rodině. Myslím, že už první ročník byl na Velikonoce. Jeden ze zakladatelů, jmenuje se také Adámek, stále žije.

Ve Višňové je to samý Adámek.
To je pravda. Ve Višňové je přes dvě stě Adámků. Včera jsme zašli do restaurace a představte si, sešlo se nás tam pět Václavů Adámků, majitel hospody je Petr Adámek. Když se ještě posílali pohlednice k Vánocům a Velikonocům, tak přízeň ze světa poslala blahopřání, ale zapomněli napsat číslo popisné. Tak to pošťáci měli velký zmatek v hlavě. Vyřešili jsme to tak, že jsme si pohlednice popůjčovali.

V okolí se konají různé výstavy vín. V čem je ta vaše jiná?
Před několika lety se ve Višňové dokončila sportovní hala. Díky tomuto velkému prostoru si na naší výstavě vín sedne čtyři sta lidí. A to je opravdu hodně. Člověk se nemusí bát o své místo, kdykoliv se zvedne, zajde si pro vzorek a vrátí se ke svému stolu. Nemusíte se nikde mačkat. Výstavu vín děláme srdcem. A doufám, že to je poznat také na atmosféře.

Když jsem zastavila před vaším domem, všimla jsem si vinohradu. Jste profesionální vinař, nebo si je vyrábíte pro vlastní spotřebu a pro radost?
Zastával jsem názor, že v domě musí být na každý den sedmička vína. Víno si děláme pro sebe. Když jsme se manželkou vzali, tak jsme měli takový hezký zvyk. Každý večer jsme si otevřeli sedmičku, manželka si dala dvě deci a já dopil zbytek. Už to neděláme, ale myslím, že to znovu zavedeme.

Jaké je vaše povolání, pane Adámku?
Celý život pracuji v zemědělství. Adámkovi jsou zemědělská rodina.  Pracoval jsem v manažerských pozicích v zemědělských podnicích. Potom jsem šel hospodařit na vlastním. Můj tatínek měl jedenáct sourozenců, tak se pozemky museli rozdělit. Ale dal jsem pole dohromady. Dnes pracuji s manželkou ve společné firmě. Pěstujeme zeleninu a semínka. Léta ale přibývají. Jak prohlásil klasik ve filmu Na samotě u lesa: Prodám kravku a na jaře už nezaseju. My máme zoráno a uvidíme, jestli na jaře zasejeme.

Pojďme zpět k vínům. Višňové je městys s vinařskou tradicí. Kolik je u vás vinařů?
Vinohrady začínají u Dunajovic. Patříme do znojemské oblasti a jsme okrajová obec. Za námi už se pěstují brambory. U nás jsou vlastně dva profesionální vinaři. Je to pan Saleta a Adámkovi, kteří mají penzion Bobule.

Jak probíhá hodnocení vín na výstavu?
Před výstavou se musí sejít hodnotící komise a obodovat vína. Pan Saleta dělá předsedu degustační komise. Většinou se sejde skoro čtyřicet komisařů a třeba tři sta padesát vzorků. Pan Saleta je rozdělí mezi šest až osm degustačních komisí. V komisích jsou jenom vinaři.
Vzorky se očíslují, láhev je obalená ubrouskem, aby víno nebylo možné poznat ani podle lahve. Každá komise má šedesát vzorků. Degustace je o ochutnávání, ne o pití. Protože kdyby se pilo, tak po několikátém vzorku může komise věštit z křišťálové koule (smích).
Hodnotí se široká škála vlastností.

Eva Fruhwirtová