Umělec Filip T.A.K.: Maluji, co cítím
Filipa T.A.K. je umělec, který pochází z Polska. Narodil v roce 1953 ve Wroclawi, ale už dlouhou dobu žije v České republice.
S tvorbou začal už jako malý kluk. Pokreslil každý kus papíru, který našel. To vedlo k jedinému. Velmi brzy si byl jistý, že bude malířem. Po vystudování restaurátorské školy v Poznani začal pracovat ve státním divadle jako výtvarník dekorací. Poté přišel do Česka.
Když vysvětluje proč, nenápadně mu začnou cukat koutky.„Byl jsem tu byl původně na brigádě. A nějak se stalo, že jsem tu už čtyřicet let. Jasně, že v tom byla ženská, ale jsem rád, že jsem se takto rozhodl,“ vzpomíná Filip T.A.K. při pohledu na svou ženu stojící opodál.
Jeho současná tvorba je spíš abstraktní, ale nebylo tomu tak vždycky. Zpočátku se věnoval převážně ženským figurám, krajinám a portrétům. „Abych pravdu řekl, tak jsem vždy kreslil tak, jak jsem to cítil. A když se to někomu nelíbilo, tak co. Však oni si časem zvyknou, a když si zvyknou, tak zase přijdu s něčím novým,“ popisuje.
K malování přidal natáčení dokumentu
Kromě malby se Filip T.A.K. spolupracuje i se školami. Už v říjnu se zájemci můžou těšit na výstavu, která vznikla ve spolupráci s dalšími kolegy umělci a studenty výtvarného umění. Expozice připravuje převážně přes zimu, když už je šero, chlad a klid. „V létě je na mě moc vedro, múza nepřichází, a tak jsem se vrhl na něco trochu jiného,“ vysvětluje svůj nový projekt. Pustil se do natáčení dokumentárního filmu. Hlavní myšlenkou je pohled různých lidí, různého věku i postavení na jedinou věc. Odpovídají, co je pro ně v životě důležité.
„Jasně, že vám většina řekne zdraví, rodina a tak. To snad pro každého. Ale pak jsem dostal odpovědi, které mě opravdu chytly za srdíčko. Navíc od lidí, od kterých bych to nečekal,“ vypráví s nadšením v očích. Když má ale říct, co je v životě důležité pro něj, zarazí se. Zaskočený otázkou, na kterou nikdy nemusel odpovídat, ze sebe dostane jen stručnou odpověď. „Myslím, že všechno. Celý můj život je pro mě důležitý. Nedokážu si představit, že by něco bylo jinak, než je teď. Takhle jsem spokojený. Šťastný,“ říká na závěr.
Tereza Švandelíková a Eva Fruhwirtová