Tomáš Man: Pracovat v elektrárně je pro mě pocta

Tomáš je jedním z těch, který si zařízení postupně osahával jako servisní technik, poté pracoval jako inženýrská podpora a nyní pracuje v útvaru „Péče o zařízení“. Ze své kanceláře v sedmém patře provozní budovy vidí celou elektrárnu jako na dlani. Každý objekt a všechna jejich zákoutí v elektrárně detailně zná, stará se totiž o systém elektrické požární signalizace.

Kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěl pracovat v elektrárně?
Pocházím z Číměře a už jako malý kluk jsem říkal tatínkovi, když jsme kolem elektrárny projížděli, že se mi to strašně líbí a že bych tam chtěl jednou pracovat. V té době jsem o elektrárně samozřejmě ještě nic nevěděl. Mé přání z dětství se stalo skutečností již před 17 lety. Když jsem poprvé vstoupil do elektrárny, konkrétně do strojovny, obdivoval jsem, jak takové složité zařízení může fungovat. Připadalo mi naprosto úžasné, že tam můžu být a ještě za to budu dostávat výplatu 🙂. Byla to pro mě pocta.

Veřejnost se někdy mylně domnívá, že jsou v elektrárně zaměstnáni pouze jaderní fyzici, operátoři či bezpečnostní inženýři. Elektrárna ale potřebuje celou řadu dalších profesí a pracovníků, kteří se starají o zařízení a chod elektrárny.
To je pravda, v našem útvaru pečujeme o zařízení elektrárny. Plánujeme jeho údržbu na další roky, vyhodnocujeme stavy a v případě poruchy zajišťujeme opravy. Plánujeme obnovu zařízení a zpracováváme roční hodnocení systému.
Nejčastější profese jsou pracovníci měření a regulace (tzv. maráci), elektrikáři, stavaři, strojaři. Práce jako taková je zde prakticky stejná, jako kdekoliv jinde. Specifická je v tom, že před nástupem do funkce jsme velmi pečlivě proškoleni, dále jsme pod kontrolou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, probíhají častější kontroly České inspekce životního prostředí nebo musíme mít bezpečnostní prověrky.

Co konkrétně v práci děláš ty?
Pracuji na pozici systémového inženýra systému kontroly a řízení, ale u nás se tomu neřekne jinak než SKŘ. Konkrétně mám na starosti systém elektrické požární signalizace (EPS). Systém EPS je pro většinu z nás to, co „trčí“ na stropě a jednou za 6 měsíců u vaší kanceláře zaťuká servisák a řekne: Dobrý den, my u vás odzkoušíme EPS a vy prohodíte: A nepřijedou hasiči? nebo Nezačne z toho stříkat voda? Ale ve skutečnosti se jedná o komplexní systém, který ovládá vzduchotechnické systémy, požární klapky, armatury hašení – vodní, plynové, aerosolové, přenos na operační středisko podnikových hasičů nebo odstavuje linku 400 kV, pokud by bylo potřeba. Systém EPS se nachází prakticky ve všech prostorách elektrárny. Protože je EPSka požárně bezpečnostní zařízení, je moje práce úzce spjatá s podnikovými hasiči.

Jak ovlivnilo tvou práci, že se v současné době počítá s provozem elektrárny až na šedesát let?
Z toho mám obrovskou radost. Člověk se o zařízení stará, opečovává ho jako svoje vlastní, aby fungovalo spolehlivě a co nejdéle. To je sen každého správce. Mou pozici to konkrétně ovlivnilo tak, že pravděpodobně proběhne ještě minimálně 1x obnova EPS, aby byl zajištěn bezpečný a spolehlivý provoz (poslední celkovou rekonstrukcí prošlo zařízení v letech 2015-2017). Elektrárna je celkově pod bedlivým dohledem, tak věřím, že bude bezpečně v provozu ještě několik desítek let.

Velkým tématem jsou nyní zaměstnanecké benefity nebo udržení rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem. Jak se to daří ve tvé profesi?
Systém zastupování u nás na oddělení funguje bez problémů, takže si můžu vzít dovolenou, když potřebuji a vím, že moje zařízení nezůstane bez dozoru. Jako velký benefit vnímám, že můžu využívat pružnou pracovní dobu a vodit děti do školy a školky, když je potřeba. Co se týká rozvoje nebo mojí budoucnosti v elektrárně, od loňského roku jsem účastníkem talentového programu ČEZ. Kromě odborných exkurzí, například do rakouské jaderné elektrárny Zwenttendorf, která nebyla nikdy spuštěna, jsme nedávno absolvovali rozvojový kurz, kde jsme mimo jiné chodili po žhavém uhlí.

Co ti v poslední době udělalo radost, ať už v práci nebo doma?
V rámci novelizace vyhlášky o požární prevenci jsme po řadě jednání s výrobcem, Technickou univerzitou v Liberci a hasiči dosáhli dohody na změně intervalu pravidelných kontrol našeho zařízení. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se, a tak jsme společně s našimi hasiči dostali pozvání od divizního ředitele Bohdana Zronka, kde nám za naši práci poděkoval. Tak toho si velmi vážím a udělalo mi to radost. A doma, když jsem koupil synovi dres fotbalisty Mbappého jako odměnu za vysvědčení. Jak už to tak bývá, nevydržel jsem, den před vysvědčením jsem počkal, až děti usnou a dres jsem synovi nachystal jako překvapení do pokojíčku vedle postele. Syn se vzbudil a strašný křik z dětského pokoje, to byla panečku nefalšovaná dětská radost, která se přenesla až ke mně. Škoda,
že to s námi také nesdílela manželka, kterou tím vzbudil.

Děkujeme za rozhovor a na závěr, je něco, co bys našim čtenářům chtěl vzkázat?
Pokud máte zájem o zajímavou práci na jaderné elektrárně, která určitě není jednotvárná, přidejte se k nám. Práce tu bude ještě na dlouhou řadu let.
Elektrárna vám jistě umožní, tak jako mně, účastnit se řady zajímavých projektů, absolvovat odborné stáže a semináře a mnoho dalšího.

TEXT l Kateřina Foltýnová a Kristýna Vohlídková
FOTO l Jan Sucharda a archiv Tomáše Mana