To není baseball, to je softball
Antukové hřiště s bílými metami, hráči mají čepice s kšiltem, nadhazovač hází míček a pálkař odpaluje, to je přeci jasně baseball! Ale pozor na ukvapené závěry, hráči softballu jsou na přirovnávání jejich sportu k baseballu velmi hákliví.
Vpravidlech jsou to totiž právě rozměry, kterými se tyto dvě pálkové hry liší. Softbalové hřiště je menší, odpaluje se na něm pálkou s menším průměrem a ve vzduchu lítá větší míček. To však oko laika na první pohled těžko pozná. A ačkoliv by určitým očividným vodítkem mohl být přibližně 20metrový rozdíl v délce hřiště (76 m v případě mužského softbalu a 67 m u ženského softballu; 97 m pro baseball), existuje jeden trik, jak od sebe hry spolehlivě rozeznat. Zaostřete na nadhazovače. Zatímco v baseballu stojí na metě, která je umístěná na kopci, softballový nadhazovač pod nohama žádnou vyvýšeninu nemá. A navíc, na rozdíl od baseballového nadhazovače, nemůže házet libovolným způsobem, ale musí nadhazovat pouze spodem.
Historie softballu
Přestože se první forma pálkovací hry objevila již ve starověkém Egyptě, v novodobé historii jsou pálkovací hry spojovány s Anglií. Kolem roku 1300 zde venkované obíhali stoličky a holí se trefovali do míčku. O čtyři století později byly stoličky vyměněny za kolíky zaražené do země a hra zvaná rounders se dostala přes Atlantik, kde se jí dostalo jména baseball. Roku 1845 zde poté byly sepsány pravidla.
Na přelomu 19. a 20. století si příznivci baseballu řekli, že by si ho rádi zahráli i v zimě někde pod střechou. Došlo tak ke zmenšení hřiště a nově si tento „vnitřní baseball“ mohly zahrát i ženy. Obliba tohoto pozměněného baseballu vzrostla natolik, že byla hra opět přenesena ven, ovšem v nejednotné podobě. Ke sjednocení pravidel došlo roku 1930, a tak vznikla samostatná hra: softball.
Softball u nás
Do našich zeměpisných šířek se softball dostal na počátku 20. století. O jeho rozvoj se tehdy zasloužili zejména profesor Machotka a Josef First. Když jeho syn roku 1947 přeložil oficiální pravidla, nestálo softballu už nic v cestě. Bez větších problémů, snad díky úspěchům Kubánského baseballu, obstál tento západní sport i před komunistickým režimem. Ke čtvrtému lednu 1993 vznikla Česká softballová asociace a v současné době je v České republice registrováno okolo 4 500 hráčů. Nejde tedy o tak neznámý sport, jak jsem se původně domnívala, škoda jen, že o něm není slyšet více – určitě by si to zasloužil!
Pokud jde totiž o úspěchy, máme nejlepší tým mužů a juniorů v Evropě. Oba týmy tedy budou bojovat o svůj další post na výsluní na mistrovství světa. Muži za rok na Novém Zélandu a juniory to čeká dokonce ještě tento podzim (1. - 10. listopadu) v Argentině. Ve své podstatě se tedy jedná o perspektivní kolektivní hru, která je mimochodem (na rozdíl od baseballu) určena i pro ženy. Například letos se ženská reprezentace zúčastnila mistrovství světa v Kanadě, kde vybojovala úctyhodné 9. místo (z 16 týmů).
V minulosti jste mohli softball vidět i na olympijských hrách, do Londýna byl však vyřazen. Hlasování o jeho zařazení na program OH 2020 proběhne v roce 2013. Softball začíná být poměrně vyhledávaným rekreačním sportem a pomalu je začleňován do hodin tělesné výchovy na základních školách. Pokud o něj máte zájem i vy, stačí si na webových stránkách asociace http://www.softball.cz/ vyhledat nejbližší tým a poptat se na možnosti. A závěrem ještě jedno doporučení, na softballové hřiště se nevydávejte v zimě, nikoho byste tam nejspíš nenašli. Oficiálně sezona začíná v dubnu a přes zimu hráči pouze trénují v halách.
Monika Bartoníčková
Fotogalerie
