Tip na výlet: zámek a vinařství Sádek

Vinice se dočkaly obnovy

Bývalá hraběcí vinice musela čekat na své znovuzrození téměř čtvrt století, než ji obnovil Lubomír Lampíř a Ladislav Čech. Na čtyřech hektarech k jihu se sklánějícího pozemku s příznivými mikroklimatickými podmínkami založili jedinečnou Naučnou vinařskou stezku s více než čtyřiceti odrůdami vinné révy, ukázkami třinácti různých vedení a typy řezu a navíc nechali vybudovat zázemí se sklepy, restaurací, vinotékou, ubytovacím zařízením a venkovním amfiteátrem, v němž se pořádají kulturní vystoupení, z nichž nejznámější je cimbálový festival.

Zvláštní pozemek je vyčleněn k pěstování rezistentních odrůd, jiný pro bylinkovou zahradu a další plocha je vyčleněna pro pěstování starých odrůd ovocných stromů. Před nedávnem tu vzniklo i vědecko-výzkumné pracoviště s laboratoří.

Zámek Sádek

Podél amfiteátru vystoupáme po schodišti k cestě, která vede k dominantě okolní krajiny – zámku Sádek. Původní hrad byl zbudován koncem 13. stol. na vrcholu kopce ve výšce  568 metrů nad mořem. Vybudoval jej v roce 1286 Štěpán z Uher jako strážní hrad Moravanů. Po něm se také nazýval dříve Ungersberg. Jeho posádka vedená bratry Jimramem a Artlebem však časem zvlčila a začala loupit a vraždit v blízkém i širším okolí jak se o tom píše ve Zbraslavské kronice. To se nelíbilo tehdejšímu českému králi Janu Lucemburskému, který si sem s vojskem odskočil z nedaleké Jemnice, kde zatím pobývala pod ochranou měšťanů jeho manželka Eliška, a osmnáct zajatých nechal připravit o hlavy.

Od r. 1387 drželi hrad Šternberkové a po dvaadvaceti letech Valdštejnové. Ne nadlouho. Hrad v r. 1430 dobyl přívrženec husitů Hynek z Valče, snad i za pomoci Jana Žižky z Trocnova, který kromě hradu a okolních vesnic vypálil i pověstné rybníky. Pozdější majitelé Brtničtí z Valdštejna hrad přestavěli v renesančním stylu. Pak následovalo dělení majetku, dědění i konfiskace až jej nakonec získali Cerboniové. Ani ti tu nebyli věčně. V roce 1643 byl hrad obléhán půl druhého dne švédským vojskem pod vedením generála Wittenberga. Býval by ho asi dobyl, kdyby mazaný starý hlásný, jak praví pověst, nedostal spásný nápad. Začal bubnovat zprvu slabě, potom stále silněji a silněji, až se generál začal domnívat, že obleženým jdou z druhé strany posily a raději odtáhl plenit jinam.

Cerboniové postoupili zámek v r. 1677 brněnskému právníkovi a pozdějšímu rytíři Bohumíru Walldorfovi, jehož rod držel hrad až do r. 1796, kdy jej získali Chorynští svatbou syna Františka  Jana se sestrou posledního Walldorfda. Tak tomu bylo až do roku 1945.

Škola na zámku

Stát přidělil hrad do majetku obce Čáslavice, která tu s Kojeticemi v 50. letech zřídila dvoutřídní obecnou školu. Pro horší dostupnost dětí školou povinných byla Sádecká škola první v republice, která získala výjimku volných sobot. Po jejím zrušení byl hrad tři roky na prodej a koupil jej až 23. zájemce – pražský advokát Karel Muzikář.

Nyní se dostaneme pouze dvěma branami na druhé nádvoří, z něhož vpravo uvidíme asi 250 let starou Sádeckou lípu srdčitou, která byla vyhlášena v r. 2006 Stromem roku.

Při scházení dolů do vsi si můžeme napravo od cesty prohlédnout obnovenou kapličku s reliéfním obrazem, na jehož pozadí je namalována bouře v roce 1694 s blesky, z nichž jeden zapálil hrad, který vyhořel. Cestou k autobusové zastávce mineme opravenou  kapli sv. Václava z roku 1933 a při čekání na autobus se můžeme ještě seznámit z turistického informačního panelu s historií obce, jejíž počátky sahají pravděpodobně až do 12. stol., kdy měla být založena Kojatou z Hrabušic. První písemná zmínka pochází až z roku 1349, kdy zeman Jakub z Kojetic koupil úrok odváděný poddanými z Kojetic Štěpánovi z Újezda.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák