Cítíte se více jako Rakušanka nebo stále jako Češka?

Cítím se jako Čecho-Rakušanka. Je to dar vyrůstat dvoujazyčně a ve dvou zemích. Nikdy jsem se necítila jako typická Češka nebo typická Rakušanka. Možná i kvůli cestování po celém světě jsem získala jakousi mezinárodní duši. Zeptáte-li se mě na domov, tak vám odpovím, že mam tři domovy: Innsbruck, Plzeň a nyní Nižbor.

Co Vám nejvíce chybí na aktivní tenisové kariéře?

Myslím, že mi nic nechybí. Po deseti letech na tenisové túře jsem kariéru ukončila vědomě. Nestýská se mi. Jen si těch let a i tenisových úspěchů vážím víc než dříve. S odstupem času to tak bývá. Daleko víc si vážím věcí nebo lidí, které už nemám na dosah. Občas si ráda vzpomenu na turnaje, tréninky, medializaci a tiskové konference, na fanoušky a také na cestování. Jsem ráda, že jsem takto mohla prožít profesionální život sportovkyně.

Jak se udržujete v kondici?

Od konce loňského roku pracuji na částečný úvazek jako instruktorka v oblasti marketingu pro Kieser Training, což je švýcarský propracovaný koncept zdravotního silového tréninku. Snažím se cvičit pravidelně. Je to perfektní způsob, jak se udržet fit do co nejvyššího věku. Osobně mi to moc vyhovuje. A také pořád s velkým nadšením hraju tenis, tak jednou týdně. A také hraju beach volejbal, lyžuji, bruslím na ledě i na kolečkových bruslích, občas cvičím jógu.

Trávíte tedy ještě dost času na tenisových kurtech?

Hraju tak v průměru jedenkrát týdně. V létě asi opět odehraju ještě pár zápasů pro německý tým v Herzogenaurach u Norimberka. Vloni mě tam přivedla kamarádka z Plzně.

Co je pro Vás v dnešní uspěchané době důležité?

Najít čas pro sebe sama a pro rodinu. Je pro mě důležité podívat se na sebe sama z jakési ptačí perspektivy a nahlédnout na vlastní život, hlavně na životní priority, postoje, názory. Osobně je pro mě důležité mít práci, která mě baví, je vyzývavá, ale zároveň umožňuje prostor pro poznání i rozvoj vlastního nitra. A nečekat až na důchod. Do práce se snažím jít naplno, s nejlepším nasazením. Jsem však zastáncem motta, že pracujeme, abychom žili, a ne, že žijeme, abychom pracovali. V dnešní době není vůbec jednoduché najít životní rovnováhu. A to  je přesně to, o co se snažím.

Co si myslíte o naší nejlepší současné hráčce Petře Kvitové? A co byste jí poradila?

Petra mě už zaujala před zhruba dvěma lety. Když jsem ji viděla, líbil se mi její – podle mého názoru – trochu chlapský přístup na tenisovém kurtu. Zdá se, že z ničeho nedělá vědu. V minulém roce udělala obrovský skok. Líbí se mi, že neklade důraz na výhrou či prohrou. Může vyhrát 6-1 6-1 a nebude spokojená. Ale může těsně prohrát a bude spokojená, protože ví, že hrála na nejvyšší výkonnostní úrovni. Toto chápe pouze malá část všech sportovců. Nejde vždy pouze o výhru nebo prohru. Ale jde o přístup, nasazení, zapojení srdce do boje.