Studentka Jana: Zajímají mě reaktory

Jano, sedíme v budově trenažeru v Jaderné elektrárně Dukovany. Už jsi tu někdy byla?

Podruhé. Poprvé jsem byla v elektrárně na exkurzi ve druháku na vysoké. A nyní jsem tu na studentské týdenní praxi. Mám za sebou různé exkurze v areálu elektrárny, byli jsme například na primáru a ve strojovně. Také jsme tady absolvovali přednášky od fyziků, a to bylo super. Hodně zajímavé téma bylo řízení reaktivity.

Jak se cítí žena - jaderná fyzička mezi muži?

Hodně záleží na tom, jaký má ten člověk charakter. Já se cítím v pohodě, mě je to prostředí příjemné a nemám žádný problém.

Co tě přitáhlo k jádru?

Od malička mě bavila fyzika. Na střední škole jsem se rozhodovala, co bych mohla dělat v　rámci fyziky a na co se zaměřit. Chtěla jsem do Prahy, takže jsem se rozhodovala mezi matfyzem a jaderkou. Říkala jsem si, že jaderka je více praktická, teorii bych úplně dělat nechtěla. Tak jsem si vybrala jaderku a zůstala tam.

Každé studium je obtížné, ale přeci jen některé více, jiné méně. Jak moc „těžké“ je studovat jaderné inženýrství?

Popravdě - je to těžké. Studium je náročné v tom, že se ze středoškolské matematiky a fyziky přehoupnete do úplně jiné úrovně těchto předmětů. Navalí se na vás strašně moc nových informací a člověk si musí zvyknout na to množství, co po nás učitelé vyžadují. Dá se to ale zvládnout.

Jaká konkrétní oblast tě zajímá?

Velmi se zajímám o reaktory. Ale spíše po vědecké stránce. Je přede mnou stáž, kde budu dělat materiálový výzkum pro reaktor čtvrté generace.

Co děláš ve volném čase?

Rada sportuji. Jezdím na kole a v zimě jezdím na běžkách a na lyžích.