Stresstesty po česku, zátěžové testy jaderných elektráren

Brusel

8. května v Bruselu oficiálně skončila základní etapa zátěžových testů (ZT) evropských jaderných elektráren veřejným slyšením. Následovat bude Akční plán, který zahrnuje konkrétní opatření k dalšímu zvýšení úrovně jaderné bezpečnosti. „Stresstesty se staly vzorem pro celý svět. Jako kampaň jsou ukončeny. Teď ale nastupuje tvrdá denní práce. Všechna zjištění musí být promítnuta do konkrétních opatření, která dál zvýší bezpečnost evropských jaderných zařízení,“ říká doslova Andrej Stritar, předseda vysokého evropského výboru pro jadernou bezpečnost (ENSREG).

Greenpeace versus čeští starostové

Proti znění závěrečné zprávy (http:// www.ensreg.eu/documents) protestovaly v Bruselu nevládní ekologické organizace. Jejich provedení i obsah kritizoval například Jan Haverkamp z hnutí Greenpeace: „Jestli měly vrátit důvěru veřejnosti v jadernou energetiku, jak na začátku procesu zmiňovali odborníci i politici, pak selhaly. Nesplnily svůj účel. Poprvé byl proces o něco otevřenější, výsledek tomu ale neodpovídá.“ Hodnocení, do kterého se zapojili připomínkami, dotazy i účastí na jednáních, považují aktivisté za netransparentní. Tato tvrzení však odmítli mimo jiné i přítomní čeští starostové. Podle Miroslava Křišťála z Dukovan, Vladimíra Měrky z Náměště nad Oslavou (také předseda sdružení energoregion 2020) a Jaroslava Hlaváče z Protivína mají představitelé samosprávy dostatek podrobných informací o provozu elektráren i o probíhajících zátěžových testech. „Informace z elektrárny proudí téměř nepřetržitě, máme k dispozici i odborníky, kteří jsou schopni je vysvětlit jak nám, tak přímo občanům,“ říká Miroslav Křišťál, jehož prohlášení se objevilo ve shrnutí celého evropského setkání.

Kde je pravda?

Myslím, že komunikace jaderné energetiky v České republice v devadesátých letech minulého století pochopila, že klíčem k důvěře okolí v jadernou energetiku je otevřenost informací a rychlost, se kterou se veřejnost dozvídá o našich problémech, ale i našich úspěších. Energetika dnes nekonejší nikoho absolutní bezpečností, protože ta v ničem neexistuje. Každý provoz představuje rizika a my trvale pracujeme na tom, aby jejich míra byla přijatelná získanému užitku (dlouhodobě bezuhlíkatá elektřina) a aby přijatelné riziko bylo stále menší a menší. Tyto zásady nás po havárii v Japonsku vedly k tomu, že jsme okamžitě začali vysvětlovat, co se to ve Fukušimě děje. Intenzivní komunikace pokračovala i v otázce stresstestů.

Fukušima

Dne 11. 3. 2011 východně od japonských ostrovů došlo k silnému zemětřesení 9 st., které uvedlo do pohybu i vlnu tsunami. Ta za 45 minut po odstavení všech reaktorů JE Fukušima zalila vodou čtyři níže položená zařízení a zbavila bloky 1-4 všech elektrických zdrojů pro chlazení odstavených reaktorů. Zbytkový výkon v reaktorech 1-3 JE Fukušima po několika desítkách hodin odpařil část chladící vody a došlo k tavení paliva a vývinu vodíku na obnaženém palivu. Vodík pod střechou hal vybuchl.

Stresstesty

Evropská komise (EK) si nutně položila otázku, zda není možná podobná situace některých jaderných elektráren i v Evropě? To je základní úvaha vedoucí k analýzám chování elektráren pro extrémní živelné pohromy v intenzitě pravděpodobné 1x za 10 000 roků (zemětřesení, tsunami, záplavy, dlouhodobé vysoké a nízké teploty, vichřice) vedoucí záměrně k těžké havárii elektráren. Zkrátka posoudit, co všechno elektrárna při nepříznivé, havarijní situaci vydrží a zda neexistují rozumná opatření, která by dosáhla další zvýšení bezpečnosti. Odborné zprávy vypracované desítkami odborníků z celé ČR v rozsahu několika set stran byly vyvěšeny v češtině i v anglickém překladu na webech ČEZ i Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (www.sujb.cz).

Občanská bezpečnostní komise

Pro nepoučeného laika je jaderná energetika a uspořádání konkrétní elektrárny složitou záležitostí. Aby přes tuto složitost mohla veřejnost kontrolovat jadernou elektrárnu vznikla před 16 lety Občanská bezpečnostní komise (OBK) složená ze starostů z okolí elektrárny, kteří prošli základním školením o elektrárně. OBK dostává denně ranní hlášení směnového inženýra o provozu a je pravidelně školena v různých tématech; má rovněž možnost položit jakýkoli dotaz a žádat odpověď. Stejnou ochotu komunikace má i Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

OBK i veřejnost byla a je průběžně informována o havárii v Japonsku i o obsahu a výsledcích stresstestů takto:

¾ březen 2011 – mimořádné zasedání OBK a rady Energoregionu 2020 – shrnutí a vysvětlení dostupných informací týden po události - zvláštní příloha Zpravodaje EDU – bližší informace, srovnání, terminologie

¾ květen 2011 - OBK na SÚJB v Praze – seznámení s činností krizového štábu, předávání informací na mezinárodní úrovni

¾ říjen 2011 - Seminář OBK v Dalešicích pro obce v zóně havarijního plánování (ZHP) – členové OBK referovali o možných opatřeních pro zvýšení bezpečnosti

¾ leden 2012 - 1. veřejné jednání k zátěžovým testům (ZT) evropských jaderných elektráren v Bruselu, účast předsedy Energoregionu 2020

¾ duben 2012 - Jarní seminář České nukleární společnosti a OBK v Hrotovicích s předsedkyní SÚJB o výsledcích zátěžových testů a přijatých opatřeních

¾ květen 2012 - 2. veřejné jednání ENSREG k ZT evropských JE v Bruselu, účast zástupců obcí ZHP. Myslím, že tyto aktivity OBK jsou významným přínosem okolí elektráren k informovanosti obyvatel o bezpečnosti. Takto vypadají pamětní kameny z okolí Fukušimi, které varují před stavbami blíž k moři. Obyvatelstvo prefektury Fukušima do nich už ve středověku přeneslo své zkušenosti s tsunami. Je zřejmé, že v Japonsku tento přínos zkušenosti obyvatel zásadním způsobem absentoval, nebo se nedokázal u provozovatele TEPCO ani u japonského dozoru prosadit. Nevím, zatím jsem se nedozvěděl to nejdůležitější. Proč byly bloky 1-4 v provozu v lokalitě s ochrannou hrází na sedmimetrové tsunami, když v blízké oblasti bylo od roku 1498 registrováno šestnáct zemětřesení s následnou tsunami vyšší než 10 m.

Petr Spilka