Stacionář Úsměv navštívil podzimní Prahu

Po příjezdu na autobusové nádraží Florenc jsme se vydali do blízké restaurace na oběd. A pak na Královské Vinohrady do Charitního školicího střediska Marianeum, kde jsme byli ubytovaní. Vybalili jsme si zavazadla a po nezbytném odpočinku jsme se rozhodli vyhledat bezbariérový vstup do metra, protože jeden uživatel služby se pohyboval převážně na vozíčku. Chvíli to trvalo, ale pak jsme vstup do metra našli, a tak jsme mohli strávit romantický podvečer na Vyšehradě, odkud byl krásný výhled na Vltavu a osvětlený Pražský Hrad. Po vlastnoručně připravené večeři jsme všichni padli do postelí s myšlenkou na zítřejší divadlo.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se tramvají dopravili do Vodičkovy ulice hledat Divadlo Minor. Zhlédli jsme zde inscenaci Hon na Jednorožce, která vycházela ze skutečné události odehrávající se v 50. letech 20. století. Hrdinou byl Luboš Jednorožec, který byl potrestán deseti lety vězení za to, že pomohl sousedce chystající se na emigraci s kufry na nádraží. Prostředí divadla bylo velmi příjemné, a tak jsme se ještě chvíli zdrželi u kávy a zákusku. Poté, co jsme se převlékli a odpočinuli si, naše kroky směřovaly do restaurace na oběd, a pak na Strahov a Petřín. Chvíli jsme se procházeli po Stromovce, a pak jsme lanovkou sjeli na Kampu, prošli se po nábřeží, a pak po krásně osvětleném Karlově mostě. Podvečer jsme zakončili na Staroměstském náměstí. Po večeři jsme si ještě chvíli povídali, a pak hurá do postele.

V pátek ráno jsme si odvezli zavazadla do úschovny na Florenc, a pak jeli na sídliště Libuš, kde sídlí Škola SPMP Modrý klíč. Součástí školy jsou mimo jiné chráněné dílny, ve kterých jsme strávili příjemné dvě hodiny a zapojili se i do tamějších činností. Dílnami nás provázela ředitelka zařízení Ing. Milana Remarová. Po obědě se nám opravdu nechtělo odjet, přijetí uživatelů i pracovnic bylo moc příjemné, ale nás ještě čekala cesta domů, a tak nezbylo, než se rozloučit.

Lenka Kracíková