Stačí málo a lidé mají radost, říká dobrovolnice Anička
Anička Kudláčková je z Trnavy, studuje Katolické gymnázium Třebíč a od letošního září dělá dobrovolníka v Léčebně dlouhodobě nemocných v Třebíči. Tato vysoká světlovlasá dívka se zapojila také do akce Místo setkání nejen v nemoci, kde zájemcům vysvětlovali smysl dobrovolnictví.
Jak ses dostala k dobrovolnictví?
Oslovila nás ve škole koordinátorka dobrovolnictví paní Spilková. Mě to zaujalo, tak jsem se zeptala, co to vše obnáší a jak se mohu zapojit. A tak jsem se stala dobrovolníkem.
Zapojil se i někdo ze spolužáků?
Je nás víc. A teď se o to zajímají i holky, co jsou o rok mladší.
Jaké je tvé osobní zapojení nebo dá-li se to tak říct, co je náplní tvého dobrovolnictví?
Každý měsíc chodit do léčebny za nemocnými lidmi. Dobrovolnictví spočívá v tom, že za lidmi přijdu a bavím se s nimi. Pro ně je to moc důležité. Asi tak hodinku se povídáme nebo jim něco předčítám. Bavíme se o různých věcech, často několikrát o stejných, protože nemocní mají horší paměť.
Co tě k tomu vedlo, pomáhat takto nemocným lidem?
Je to jednoduché. Hodina za měsíc mi nic neudělá a ti lidé z toho mají radost, že za nimi někdo přijde na návštěvu. Jsou za to rádi, protože moc lidí za nimi nechodí.
Máš představu, co bych chtěla dělat po škole?
Vůbec nemám. Ale možná mi dobrovolnictví ukáže směr. Asi bych chtěla pracovat s lidmi, možná něco podobného.