Provozovatel elektrárny, společnost TEPCO, uvedl, že Jošidova osobní dávka od havárie v březnu 2011 do jeho odchodu ze zdravotních důvodů v listopadu 2011 byla 70 milisievertů. Tato dávka byla nižší než japonskou vládou stanovený limit ozáření pro pracovníky pro tuto havárii 250 mSv. Zástupci TEPCO odmítli spekulace, že by onemocnění mělo souvislost s ozářením.

SÚJB považuje také za nepravděpodobné, že by Jošidova nemoc přímo souvisela s ozářením při havárii. Toto stanovisko vyplývá zejména z časových souvislostí. Doba latence u solidních tumorů, mezi  které patří i rakovina hrtanu, je zpravidla delší než deset let a nejméně dosahuje pěti let. Časový interval mezi ozářením a dobou prvních projevů nádorové nemoci vyplývá z nejnovějších poznatků kriticky zhodnocených v  dokumentech komise Spojených národů UNSCEAR.

Ani podle zásad uplatňovaných při posuzování nemocí z povolání způsobených ionizujícím záření by podmínky ozáření ředitele elektrárny a časové souvislosti  vzniku jeho onemocnění nemohly zdůvodnit nárokované odškodění. Za takových podmínek by bylo nemožné doložit příčinnou souvislost mezi působením záření a vznikem nádoru.