Šimon Benda: Žiju na sto procent

„Snažím se zažívat a prožívat co nejvíc nových věcí, které jsem ještě nezkusil a zkrátka jít proti všednímu životu, tak jak ho žije většina dnešní mládeže," říká stále usměvavý a sympatický Šimon.

Šimone, hraješ divadlo, děláš táborového vedoucího, baví tě sport. Jakým směrem se chceš vydat po střední škole?
Už teď, dva roky před ukončením střední, se toho docela bojím. Vůbec se mi nechce opustit moji milovanou školu (Katolické gymnázium Třebíč), úžasné kantory, ale hlavně velké přátelé ze třídy, se kterými sice kontakt nepřeruším, ale už s nimi nebudu trávit každý den.
Letos se chystám zkusit talentové zkoušky na JAMU, herectví. Podle výsledků uvidím, jestli se o to budu pokoušet i příští rok. I když už teď mi to zabírá hodně mého čas. Většinou je to ovšem příjemně strávený čas  s kamarády při nacvičování divadla. Nicméně o něco reálnější vidím žurnalistiku, i když i tam se dostat bude celkem boj.

Jsi velmi aktivní a máš široký záběr činností. Co všechno děláš mimo studia?
Je toho opravdu hodně. Hlavně to jsou různé akce s přáteli, navštěvuji křesťanská společenství ať už jako člen, nebo jako vedoucí. Na začátku tohoto roku jsme dělali velkou akci na školách v Třebíči s názvem EXIT 316 a nyní pokračujeme s Exit-cluby, kde si povídáme s nevěřící mládeží o jejich problémech a o Bohu. Připravuji také teambuildingy a různé víkendové pobyty po mladší studenty. Dělám vedoucího na táboře. Hraju na kytaru, na klavír a také na africký buben. Miluju sport, aktivně i pasivně. A rád si chodím zfandit do kotle Horácké Slávii.

Kdo tě v životě nejvíce ovlivnil?
Určitě rodiče, ale asi do té míry jako každého. Víc jsem toho zdědil po taťkovi - humor, záliba k motosportu. Velmi mě ovlivnili mí přátelé, především z oblasti morálky a dalšího směřování. Kdybych trávil čas s kamarády, kteří mají sprostý humor, každý pátek se opijí na zábavě a holky mění jako kabát, tak bych byl nejspíš taky takový. Ale našel jsem takové kamarády, kteří stejně jako já, mají rádi recesi, humor, vtip a dělají spolu smysluplné věci.

Máš představu o své budoucnosti? Co bys chtěl jednou dělat, kde bys chtěl být? Přemýšlel jsi nad tím?
Mým snem je být sportovním komentátorem nebo hercem, mám naději být redaktorem sportovních novin, ale reálně budu asi zedník (smích). Chci jít za svým cílem. Šance je vždycky a musím to zkusit. Hlavně nejsem moc stvořený pro manuální práci, takže doufám, že tohoto se vyvaruji. Jinak doufám, že budu mít úžasnou manželku, děti a pestrý život.

Máš uvědomělé představy a jasné cíle. To nebývá u lidí tvého věku tak časté. Zajímalo by mě, jestli máš také profil na Facebooku?

Ano, mám. Nedávno jsem na něj psal úvahu, dosti kritickou. Sám využívám Facebook především k chatu a domluvě s přáteli nebo ke sdílení fotek. Co mě však vadí a silně si uvědomuji, že to, co se odehrává na Facbooku, není realita. Lidi, co tam jsou, by měli být více reálně spolu, a ne jen virtuálně.

Blíží se advent a Vánoce. Jak se na toto období připravuješ?
Nijak speciálně se na Vánoce nepřipravuji. Ale budu muset začít kupovat dárky. Vánoce pro mě hlavně znamenají, že budu celý týden doma s rodinou, což nebývá zvykem. S rodinou se skoro nevídám. Během roku jen k večeru a některé víkendy, když nemám žádnou z těch mých akcí. Vánoce jsou křesťanské svátky a tak je chci také duchovně prožít.

Dáváš si předsevzetí do nového roku? Jaká a jak se daří plnit?
Předsevzetí si moc nedávám, maximálně si uvědomím věci, které chci změnit, ale ty se snažím uvědomovat kdykoliv během roku, na to nepotřebuju nový rok. A moc se mě to plnit většinou nedaří. V některých věcech mám slabou vůli. Ale rozhodně to není tak, že bych si o půlnoci řekl: Tak, teď už to nebudu dělat. To jsou věci, které nejsou otázkou jednoho dne.