Sdružení Slepíši oslaví dvacet let

Co se skrývá pod názvem organizace Slepíši?

Slepíši jsou nezisková organizace z Tasova a fungujeme od roku 1996. Díky této organizaci provozujeme školu, která ale není akreditovaná. Máme málo žáků, protože je to jen pro děti, které nemohou navštěvovat klasickou školu, ale mají touhu se vzdělávat.

Koho napadlo založit sdružení, které bude pomáhat nevidomým lidem, kteří nemohou navštěvovat klasickou školu?

Napadlo to mého manžela. Myšlenka byla natolik dobrá, že vlastně stáhl i mě. My dva jsme takové kmeny a lidi kolem nás nám pomáhají tvořit náš tým.

Jaké máme v Tasově zázemí? Je to klasická škola?

Když jsme se s manželem přistěhovali do Tasova, tak jsme měli štěstí, že tam byla volná stará škola, která stojí v centru obce. Pořád jsme okolo chodili a ty prostory byli prostě ušité pro nás. Když jsme si řekli, že od těch pouze volnočasových modelování, uděláme ten krok k tomu školnímu a pravidelnému modelu, tak nás napadlo požádat o prostory právě této staré školy. Takže my jsme vlastně stará škola, ale v Tasově je nová škola. Jsme v centru obce, takže naši žáci to mají blízko do obchodu, na poštu a do jídelny.

Dojíždí za vámi, nebo odkud se rekrutují?

To jsou lidi z celé české republiky, Praha, Ostrava, Olomouc prostě odkudkoliv. Máme dokonce i zahraniční studenty, jako třeba z Francie, Slovinsko a Finsko. Všechno jsou to vlastně jednotlivci. Ti studenti u nás vlastně žijí, protože druhé patro školy slouží jako ubytování a na víkendy jezdí domů.

Jak dlouho probíhá základní studium?

To základní, znamená proniknout do techniky a naučit se ji ovládat, poznat materiál, trvá dva roky. Poté se člověk může rozhodnout, zda chce pokračovat dál. Pak je nástavba, což je výtvarné zaměření. Někteří to studují, protože mají vizi, se stát učitelem této techniky. Jedna naše bývalá absolventka, dokonce s námi už učí.

Povídala jste o výstavě, můžete nám ji nějak přiblížit?

V plánech sice existuje, ale ještě není reálná. Na přelomu roku, od listopadu do ledna, bude výstava v Jihlavské galerii. Původně jsme mysleli, že bude jen k dvacátému výročí sdružení, ale pro nás to bylo málo. Chtěli jsme jít trošku dál a mezník využijeme právě na to, říct lidem co jsme za těch dvacet let zjistili. Výstava bude zajímavá jednak výtvarně a za druhé bude výstava udělána tak, aby člověk tím mohl procházet a nebylo to vědecky naučné, ale aby to bylo o společném chápání. Výstava by měla vytvořit ideální rovnováhu mezi lidmi. Takže skrze díla nevidících, skrze jejich poznání hmatu, bychom chtěli nabídnout lidem možnost takového zážitku.