Tomáš Pavlovský je architekt, sběratel skla a spolumajitel zámku ve Slatině. Jak se z něj stal zámecký pán a má české sklo budoucnost? Zeptali jsme se ho.
Proč jste se rozhodli koupit chátrající zámek ve Slatině?
Byl to nápad mých rodičů. Otec je umělec a hledal místo pro svoji práci a také prostor pro potenciální galerii. Hledali jsme na Vysočině a nakonec jsme našli na pomezi Vysočiny a jižní Moravy zámek ve Slatině. Velikost zámečku se nám líbila a také jsme byli opojeni historií, takže jsme se pro něj rozhodli i přes jeho velmi zdevastovaný stav. Z dnešního hlediska bychom do toho asi nešli. Je to opravdu hodně náročné.
Čím je slatinský zámek zajímavý? Čím vás okouzlil?
Je tady renesanční arkáda, která má pískovcové toskánské sloupy a horní část je zdobena tzv. vejcovcem, který se vyskytuje na jižné Moravě asi jenom na čtyřech stavbách. Tím je zámek zajímavý a také díky arkádě se stal památkou.
Ve spodní části zámku je galerie s názvem 1602. K čemu slouží?
Je to menší galerie nekomerčního charakteru. Název je odvozen od roku, kdy zámek podle pamětního nápisu nad vchodovými dveřmi postavil Zikmund Volf Jankovský s manželkou Eliškou Rájeckou z Mírova. Ve sklepní části je stálá expozice českého skla. Letos jsme otevřeli novou expozici českého lisovaného skla. Expozici ve sklepě chceme měnit dvakrát za rok. Expozici ve vrchní části měníme třikrát až čtyřikrát za rok. Oslovujeme české výtvarníky. Nyní zde máme výstavu prací Jaroslava Svobody, který patří k našim nejlepším sklářům. Na konci prázdnin otevřeme výstavu výtvarnice paní Pálkové.
Ve sklepní části galerie je výstava lisovaného skla, ve vrchní části vystavuje legenda českého sklad Jaroslav Svoboda. Proč jste zvolili právě sklo?
Začal jsem sbírat hutní sklo už na vysoké škole. Líbila se mi jeho barevnost. Nebylo to tak drahé, byly to částky kolem sta korun. Hutní sklo jsou jednotlivé originály, volně tvarované na píšťale. Každý kus hutního skla je originál, u lisované skla se jedná o sériovou výrobu.
Československo byla sklenářská velmoc…
Ano, to jsme byli, zvláště v 60. a 70. letech. Pak to upadlo. V současné době začala dělat lisované sklo opět sklárna ve Světlé. Nenajdeme však už barevné sklo. Sklárny nejsou tak bohaté, aby si mohly barevné sklo dovolit.
Když si půjdu do obchodu, do supermarketu koupit barevné sklo, je české?
To bude určitě čínské nebo turecké.
Jaký je rozdíl mezi českým a čínských sklem?
V kvalitě. Čínské sklo má bublinky, není vyčeřené. Když se podíváte na české sklo z 50. let a bude umyté, bude vypadat tak, jako byste je právě koupili.
Má české sklo budoucnost?
České sklo není bohužel konkurenceschopné. Čína tlačí na cenu. Ale české ateliérové sklo má vysokou úroveň.