S Michalem Halačkou o žonglování

Michale, jak ses dostal k žonglování?

Jako malý kluk jsem hodně jezdil po hradech. Na jednom z nich jsem uviděl člověka, který si s něčím „divným“ hraje. Zaujalo mě, jak si to užívá, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Bylo to diabolo. Byl jsem naprosto nadšený, takže jsem si u rodičů jedno vydupal a začal na sobě makat. Po čase jsem dostal nabídku na ohnivé žonglování. Moc se mi nechtělo, ale zkusil jsem to. Se Šárkou jsme se do ohně nakonec tak zamilovali, že jsme věděli, že tohle je naše cesta.

Jak dlouho žongluješ?

No, to už nějaký pátek bude. Jestli se nepletu, tak je to letos šestý rok. Ono to tak rychle utíká, že to člověk prostě nestíhá sledovat.

Jaké musí mít člověk předpoklady, aby mohl také žonglovat?

Nesmí se bát si hrát. O ničem jiném to není. Žonglovat může každý.

Máš nějaké svoje motto pro žonglování?

„Život je zábava a zábava je Magnis!“ Snažím se to dodržet. Chci, aby žonglování bylo pro všechny včetně mě především zábava. Aby chodili jak na vystoupení, tak na tréninky s nadšením a s ním také odcházeli.

Kdo tě v průběhu let nejvíce podpořil?

Určitě rodiče. Ať už mým prvním diabolem, nebo psychickou podporou, když jsem chtěl žonglovátka zahodit někam hodně daleko. Druhý člověk, který mě především v začátcích hodně držel nad vodou, byla Šárka – spoluzakladatelka skupiny Magnis. Neudělali jsme bez sebe ani krok a i kdyby ten druhý přišel ve dvě ráno, že potřebuje pomoci, neváhali bychom. No a v neposlední řadě mě podpořili a podporují všichni členové. Dělám to pro ně.  Když vidím, jakým způsobem se zdokonalují, mám z toho obrovskou radost a dává mi to tu tolik potřebnou motivaci makat dál.

Z jakého důvodu tě napadlo založit skupinu Magnis?

Jak nad tím přemýšlím tak asi ani nevím. Jednoduše jsme jednou takhle stáli se Šárkou na žonglérském festivale a říkali si, že bychom vlastně toho chtěli hodně dokázat. Tak proč si nezaložit skupinu. Druhý den jsme vymysleli jméno a už to jelo.

Čeho chceš dosáhnout v žonglérské kariéře?

No je to jednoduché. Můj hlavní cíl je, abych stačil mlaďochům (smích). Neskutečně rychle se zdokonalují. Aby se člověk necítil krapet méněcenně, musí opravdu hodně makat, ale dá se to a doufám, že jim ještě nějakou tu dobu konkurovat.  Důležitější je pro mě kariéra v Magnisu. Chtěl bych, aby se podařilo skupinu dostat na výsluní české žonglérské scény a objíždět celý svět. Nějaké zahraniční cesty už za sebou máme, ale chtěl bych, aby když se řekne Magnis, tak každý věděl, že v Třebíči je opravdu kvalitní žonglování. Cesta je to dlouhá a náročná, ale když člověk něčemu věří, podaří se to. Posledním mým cílem je, aby se v Třebíči vychovávali ti nejlepší žongléři a my tak mladým lidem dávali opravdu něco netradičního, co jim může mnoho dát. 

Chystáte se skupinou festival Flaming Nights, kdo tě přivedl k nápadu udělat tuto akci?

Myšlenka festivalu existuje už asi tři roky. Vždy mě bavilo organizovat. Chtěl jsem udělat akci, která bude prospěšná žonglérům a kde veřejnost uvidí a žasne nad tím, jaké máme v České republice obrovské talenty. Dlouho to leželo, jak se říká, v šuplíku, ale vloni jsem oprášil prach a pustil se do toho. Díky aktivitě, kterou do příprav členové klubu vkládají, věřím, že poslední víkend v srpnu 2012 bude pro Třebíč znamenat novou tradiční akci, která bude nabízet naprosto fenomenální show. 

Když se ohlédneš zpátky, v čem byl pro tebe MagniS přínosný a v čem ti naopak ubral?

Magnis je pro mě neustále velice přínosný. Nejenom, že se díky němu mohu neustále zdokonalovat, ale dává mi tolik potřebnou chuť do práce. I když ta práce není vůbec jednoduchá. Když bych měl říct něco, co mi Magnis bere, tak je to určitě čas. Věnuji mu několik hodin práce denně, většinu víkendů. Skloubit to se školou a dalšími aktivitami je mnohdy na hranici únosnosti. Díky tomu také už méně vidím své známé a kamarády mimo Magnis. Je to určitě škoda, ale oni to snad pochopí.

Musel ses něčeho vzdát?

Určitě. Život je o prioritách. Mojí prioritou se stal Magnis a tomu se muselo hodně věcí podřídit. Měl jsem spoustu koníčků. S většinou z nich jsem skončil, abych se mohl více věnovat žonglování a skupině. Přestal jsem pracovat s dětmi v jedné organizaci opět proto, aby mohl více času dát práci s dětmi v klubu Magnis. Ale není to jenom o koníčcích a zálibách. Vzdal jsem se i několika věcí ve svém osobním životě. Byly to jedny z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsem kdy musel udělat, ale stálo to za to a věřím, že tomu tak bude i dál.

Kdo je tvůj vzor?

Těch je víc. V žonglování je to určitě kanadská stár Nick Woolsey. Ze Švédska Thomas Johansson a další. V práci s dětmi, organizaci a ve vedení skupiny se snažím si prorazit svojí novou cestičku. Určitě mě hodně lidí motivovalo svou prací, ale že bych si někdy říkal „jo chtěl bych být přesně jako on“,  to určitě ne. Snažím se věci dělat jinak.

Podívejte se na program festivalu: http://www.flamingnights.cz/