S Martinem Jelínkem o energetice, stipendiu a plánech do budoucna

Stipendista by měl pracovat především na svém vlastním vzdělávání a důkladné přípravě na budoucí povolání, což obnáší zejména studium s aktivním a svědomitým přístupem. Dále se od něj očekává aktivní zájem o problematiku jaderné energetiky. O tom všem jsme si povídali s Martinem.

Jaká byla tvoje cesta ke stipendiu?

O existenci stipendijních programů ČEZu jsem se dozvěděl ve škole z letáčků a plakátů na nástěnkách, bližší informace jsem získal při přednášce Lindy Navrátilové v jedné z hodiny fyziky. První krok k získání stipendia byla účast na Jaderné maturitě v Dukovanech a poté absolvování psychotestů.

Co tvoje plány a představy o budoucnosti?

Pevně doufám, že se mi podaří úspěšně absolvovat vysokou a nakonec i zvládnout přípravu na pozici operátora sekundárního okruhu a tím pádem získat tuto stabilní a zajímavou práci. S největší pravděpodobností bych pracoval v Temelíně, takže mě asi čeká stěhování do jižních Čech a s tím spojené komplikace.

Proč právě energetika?

Energetika mě láká jednak z toho důvodu, že se jedná o technický obor, tedy něco, co mě přirozeně přitahuje, a také z důvodu perspektivy. Nedá se předpokládat, že by spotřeba elektrické energie klesala, spíše naopak. Energetika má budoucnost a připadá mi velmi zajímavé se na jejím vývoji podílet. Také si myslím, že práce v této oblasti má smysl.

Jaké máš koníčky, co děláš ve volném čase? 

Poměrně dlouho hraji na klarinet, kratší dobu potom na saxofon. Sbírám známky, v létě jezdím na kole s fotoaparátem a fotím kvetoucí rostliny nebo památky. Rád se podívám na dobrý film, ale na to většinou nezbývá příliš času.

Prozraď nám nějakou zajímavost o sobě.

Nikdy jsem nejedl u McDonald’s.

Jaký je pro tebe nejlepší způsob relaxace?

Pro mě je nejlepší mít prázdnou hlavu – na nic nemyslet, ničím se nezaobírat, nemít starosti. Toho lze dosáhnout například spánkem nebo výletem do přírody.