S kastelánem Markem Bušem o zámku a o hudbě

Marku, hrajete na varhany, pořádáte varhanní koncerty a také jste varhaníkem v bazilice sv. Prokopa. Co vás přivedlo k varhanům a k hudbě jako takové?

Můj tatínek je velký příznivec klasické hudby. A tady to začalo. U nás byla muzika součástí každodenního života. Jako předškolák jsem byl odkojen Mahlerem a Brucknerem. Pamatuji si, jak jsme vždy v neděli kolem oběda poslouchali symfonie. A také mě tatínek brával na koncerty. I sem do Náměště, to bylo moje první setkání s Náměští. Byli jsme tady na festivalu Hudba u krbu a na Letních kurzech Janáčkovy akademie.  Tatínek dbal na to, abychom se sestrou měli hudební vzdělání,  taže jsem od šesti let začal chodit do hodin klavíru. Vydržel jsem až do dospívání a pak jsem přesedlal na varhany.

Kde vás můžeme slyšet hrát?

O nedělích a o svátcích hraju v bazilice v Třebíči. Tam jsem jako varhaník začínal, když mi bylo kolem osmnácti. Pravidelně mívám novoroční koncerty v bazilice, letos byl sedmadvacátý. Teď na podzim budu mít další tři koncerty – 1. září v Lomnici u Tišnova, pak na třebíčském operním festivalu, kde bude koncert rodáků a pak mám hrát na opravených varhanách v Třebíči Na Jejkově.

Co máte ještě rád kromě hudby?

Před spaním si večer čtu. Rád si rozšiřuji obzory. A je to také dobré pro slovní zásobu. Když můžu, tak utíkám na Šumavu, tu mám hodně rád.

Co se vám podařilo na zámku za dobu vašeho „kastelování“ udělat?

Je toho poměrně hodně. Když jsem na zámek nastoupil, prošel jsem ho se stavaři celý, abych věděl, na které části je potřeba se zaměřit. Podařilo se nám v roce 2002 s projektem Obnovy střešního pláště budovy do programu Záchrany architektonického dědictví a letos jsme tuto etapu dokončili. Další palčivý problém, který jsme museli řešit, bylo odvodnění vnitřního nádvoří, které je nad úrovní knihovny, tato voda ohrožovalo krásné barokní fresky v knihovně. Také jsme dělali kompletní přestavbu elektroinstalace, ta původní tady byla ještě z přestavby pro prezidenta Beneše, takže od 40. let.

Z čeho máte vy osobně největší radost?

Jednoznačně z toho, že se nám daří klást důraz na profilaci zámku směrem k muzice. Hudební tradice tady na zámku byla v 19. století velmi významná. Málo se o tom ví, ale Náměšť byla opravdu hudebním šlechtickým sídlem nejen u nás, ale i v monarchii.

Čí zásluhou se Náměšť stala tak významným hudebním sídlem?

Jindřich Vilém Haugwitz přebíral v roce 1794 panství, bylo mu přes dvacet let. Před tím studoval ve Vídni, kde navázal kontakty s osobnostmi vídeňského hudebního života. Osobně se znal se Salierim, Gluckem. Salieri dokonce věnoval Jindřichu Vilémovi skladby, které měly v Náměšti premiéru. Bylo tady také známé hudební těleso. Haugwitz obdivoval Hendela, shromáždil přes čtrnáct set jeho skladeb a velkou část hrála zámecká kapela.