Roman Havlín: Hlavní úkol – připravit elektrárnu na další 25letý provoz

■  Pane řediteli, jak dnes vnímáte roli ředitele, které jste se oficiálně ujal 1. června? Jak se během vašich prvních 100 dnů ve funkci naplnila vaše očekávání? Je něco, co vás příjemně nebo naopak nepříjemně překvapilo?
Na nástup do této funkce jsem se připravoval několik měsíců, ale člověk se nikdy nemůže připravit na vše, co přijde. Přesto, že jsem v prostředí, které osobně důvěrně znám, řešil jsem s příchodem nemoci COVID-19 několik věcí, se kterými jsem neměl doposud žádné zkušenosti. Nedalo se na ně předem připravit, a museli jsme reagovat velmi rychle. Příjemně mě potěšil aktivní přístup a zapojení odpovědných pracovníků elektrárny a bylo pro mě milým zjištěním, jak odpovědně ke všemu dění, a zejména opatřením, přistoupili naši zaměstnanci, i zaměstnanci našich dodavatelů.

■  Jak se vlastně funkce ředitele ve skutečnosti předává?
Zařízení, jako je elektrárna, a obzvláště pokud je to jaderná elektrárna, má svá jasná pravidla a ta vyžadují systémová řešení, důkladnou přípravu i dostatečný čas pro takové situace, jakou je převzetí funkce ředitele. Musel jsem se seznámit s probíhajícími i připravovanými projekty a programy, připravovanými investičními akcemi napříč všemi oblastmi a útvary. Je potřeba se s nimi detailně seznámit tak, aby nedošlo k žádné časové prodlevě.
Samotné předávání probíhalo dlouhodobě. Nejintenzivnější však byl poslední měsíc. Musím poděkovat svému předchůdci za velmi pečlivý přehled a formu, kterou mi vše předal.

■  Jsou řízení jaderné elektrárny a její priority dány osobními manažerskými představami daného ředitele nebo je tento směr pevně daný?
Prioritou v jaderných elektrárnách je vždy bezpečný a spolehlivý provoz, a to se nemění, stejně jako úkoly a postupy. I přesto je povinností každého ředitele posouvat věci kupředu, přinést kus osobních manažerských zkušeností a poznatků k úspěšnému zvládnutí zadaných úkolů. Proto i já mám pár věcí, které bych rád dělal trochu jinak, ale není to o tom otočit řízení elektrárny o 180 stupňů, to určitě ne.
■  Jaký hlavní nebo nejnáročnější úkol na vás čeká?
Tím hlavním a klíčovým úkolem, který mám, je zajištění bezpečného a spolehlivého provozu a příprava elektrárny na další 25letý provoz. Nástrojem, který nám má umožnit tento úkol splnit, je program Využití potenciálu EDU. Přestože jsme ho oficiálně zahájili před pár týdny, jeho dílčími oblastmi se zabýváme už nějakou dobu.

■  Jak byste zhodnotil provoz elektrárny během uplynulých letních měsíců?
Z pohledu provozu to bylo velmi stabilní a klidné období, protože byly v provozu všechny čtyři výrobní bloky. Z hlediska personálu byl významně ovlivněn nejen dobou dovolených, ale zejména preventivními opatřeními proti nákaze nemoci COVID-19. V době celostátního uvolňování těchto opatření jsme je na elektrárně naopak museli zpřísnit. Zavedli jsme výkon práce a některých činností z domova. Díky tomu, dovoleným i odpovědnému přístupu zaměstnanců se nám podařilo minimalizovat počet osob na elektrárně a celou situaci úspěšně zvládnout. Řada z těchto preventivních opatření však stále platí. Dále jsme v rámci provozu řešili pár technických závad, které však nebyly nijak zásadní a na jejichž řešení jsme plně odborně i kapacitně připraveni. Jednou z investičních akcí, která probíhala během prázdnin, byla výměna výtlačných klapek na trasách technických vod, která spočívala ve výměně klapek a části potrubí na CČS (centrální čerpací stanici) pro první dvojblok. Všechny
činnosti jsme dokončili v daném limitu, a to i se značným předstihem.
■  Jaké úkoly a výzvy ještě čekají elektrárnu do konce roku?
V následujících měsících nás čekají dvě odstávky pro výměnu paliva. Hned na konci září to je odstávka 2. bloku a po jejím ukončení, v těsném závěsu, na bloku číslo 1, která bude ukončena na přelomu roku. V jejich průběhu bude kromě standardních činností provedeno i několik investičních a modernizačních akcí.

■  Provoz elektrárny se nedá oddělit od soužití s obyvateli v regionu, s jejich informováním a úzkou spoluprací. Jak se vám podařilo zvládnout tuto část?
Ano, jedná se o velice důležitou oblast. Nastavené spolupráce s regionem a vzájemných vztahů si nesmírně vážím a jejich rozvíjení považuji za jeden z mých klíčových úkolů. Oceňuji také fungování Občanské bezpečnostní komise a dalších regionálních organizací, které v lokalitě JE Dukovany působí a se kterými komunikujeme velmi otevřeně. Se zástupci regionu se osobně potkáváme při řešení různých pracovních úkolů. Takovou první příležitostí pro setkání bylo na začátku mého působení setkání v rámci představení nové strategie ČEZ k zajištění dlouhodobého provozu stávající elektrárny na 60 let provozu.

■  Jak vnímáte službu hasičů elektrárny pro obyvatele v jejím okolí?
Na naše hasiče jsem velmi hrdý. Před několika lety se podařilo naši elektrárenskou jednotku hasičů začlenit do integrovaného záchranného systému Kraje Vysočina, která vyjíždí se svojí profesionální pomocí do nejbližšího okolí elektrárny. Na elektrárně musí vždy zůstat minimální počet hasičů, tak aby nebyla narušena jejich akceschopnost v elektrárně. Častými zásahy, u kterých jsme, díky místní příslušnosti, často první, jsou dopravní nehody nebo požáry. Máme za sebou už i několik úspěšných zásahů s poskytnutím předlékařské pomoci, včetně resuscitace zraněného.

■  Jak pociťuje vaši profesní změnu rodina?
To je dobrá otázka, ale spíše na manželku (smích). Řekl bych, že rodina už je zvyklá z mé předešlé funkce. Nyní sice méně jezdím do Prahy nebo Temelína, ale zato trávím více hodin přímo
v elektrárně.

■  Měli jste čas na dovolenou v rámci omezených možností v důsledku COVIDu?
Měli jsme s rodinou v plánu strávit dovolenou v Řecku. To jsme však vzhledem k situaci zrušili a strávili jsme pár dní v Tatrách a v okolí Mariiánských lázní.

■  Říkal jste, že přes týden trávíte hodně času v práci. Proto je zapotřebí načerpat dostatek energie alespoň přes víkend. Kde a jak ji nejčastěji čerpáte?
O víkendu se opravdu snažím vypnout, ale ne vždy se podaří nezapnout počítač. Věnuji se rodině, věnuji se zahrádce, domu, rád vařím, podnikáme různé výlety pěšky nebo na kole. V létě rád relaxuji u bazénu.

■  Rád vaříte. Co nejčastěji?
Nejraději vařím bez receptu, co mě napadne, podle chuti v daný okamžik. Projdu si pár receptů a jdu na věc. Úskalí pak je, když mě někdo požádá o recept J. Nejvíce používám gril, a to plynový, přijde mi totiž jako ideální varianta v poměru rychlosti a čistoty. Nepohrdnu ale ani špekáčkem, který si občas opečeme nad ohněm na naší zahradě.

■  Říkáte děti, můžete nám o své rodině říci něco víc?
Máme s manželkou dvě dcery, 17 a 22 let. Naši domácnost tedy tvoří tři ženy, moje maličkost a náš pes. Mužská část tedy u nás není v přesile J. Pes je Norwich teriér, velmi vitální, aktivní a protože je to teriér, tak také velmi tvrdohlavý. Je silným motivátorem k procházkám. I když jsem unavený, tak mě „vytáhne“ ven a nakonec jsem za to i rád.

■  Motivovala vaše profese některou z dcer k výběru studijního oboru nebo budoucí profese?
Možná ano. Starší dcera studuje VUT v Brně a zajímá se o problematiku jaderné energetiky. Absolvovala v EDU Jadernou maturitu i Letní univerzitu, tak uvidíme, jakou profesi v budoucnu zvolí.

■  Co byste chtěl prostřednictvím Zpravodaje sdělit obyvatelům regionu?
Velice si vážím důvěry a podpory obyvatel regionu a těším se na dlouhodobou, otevřenou spolupráci. Věřím, že Jaderná elektrárna Dukovany bude stabilním zaměstnavatelem a spolehlivým partnerem celému regionu.
Přeji všem občanům hodně zdraví, sil, optimismu  a rád se s nimi potkám při různých příležitostech.