Psal se 23. duben roku 1955, když se Sovětský svaz zavázal svému satelitu ve středu Evropy pomoci s mírovým využitím štěpné reakce. V příštích měsících pak Československo učinilo první krůčky na cestě k výstavbě jaderných elektráren.
Po druhé světové válce se elektrická energie vyráběla především v zastaralých, neefektivních a mimořádně neekologických uhelných elektrárnách.
Nejhorší ozbrojený konflikt v dějinách však přispěl také k bezprecedentnímu rozvoji nového energetického zdroje. První jaderný reaktor začal experimentálně fungovat už v roce 1942 ve Spojených státech, značných objevů v tehdy do značné míry tajemné vědní oblasti však dosahoval i Sovětský svaz.
A právě východní velmoc, která první energii z jádra vyrobila v červnu 1954, usilovala o rozšíření nové technologie i do dalších států formující se Varšavské smlouvy. Krátce po podpisu československo-sovětských dohod začal v Řeži u Prahy fungovat pokusný reaktor.
Ještě v roce 1955 pak první jaderní fyzici založili dnešní Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT a nedlouho poté začali odborníci také s plánováním výstavby reaktorů, které měly elektřinu dodávat do domácností.
První československá jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích, s jejímž budováním se začalo v létě 1958, energii do sítě začala dodávat na konci roku 1972. V dalších letech pak na území bývalého Československa vznikla další tři jaderná zařízení – v roce 1985 Dukovany, v roce 1995 Mochovce a v roce 2002 Temelín.