První z mlýnů se nachází v Třebíči-Borovině jen pár desítek metrů od železniční trati, takže si jej můžete prohlédnout i z příslovečného rychlíku. Pro turisty je však ideální vystoupit v železniční stanici Třebíč a vydat se po místních komunikacích směrem na Jihlavu. Cesty vedou kolem starého hřbitova a Sokolského stadionu na lávku pro pěší, kterou je obdařen třetí nejvyšší železniční most v České republice.

Navštivte mlýn, který nemlel obilí, ale kůru ze stromů

Cíl prvního zastavení se nachází kousek za tímto mostem, kde můžete přejít koleje a ocitnete se kousek pod Větrníkem, jak je objekt místními nazýván. Od ostatních větrných mlýnů se lišil tím, že nemlel žádné zemědělské produkty, například obilí, ale biomasu. V době jeho činnosti od roku 1836 se obyčejná kůra takto nenazývala, protože nesloužila k otopu, ale k výrobě třísla, které bylo potřebné k činění kůží pro výrobu obuvi vyráběné v blízkých továrnách. Na vyčinění kůže z jedné krávy bylo potřeba 10 kg namleté suché kůry. Mlelo se pokud foukal vítr, a ten zřejmě nefoukal tak často, aby stačil poptávce. Proto byl po zavedení elektrického proudu počátkem 20. století zaveden pro pohon mlecího zařízení elektromotor do doby, než třísloviny přírodní byly nahrazeny syntetickými.
Ve dvacátém století mlýn ještě nějaký čas sloužil i k bytovým účelům, a to až do 60. let minulého století, kdy v něm sídlila rodina Vondráčkových, jejíž členové se starali o čistotu města. Bydlení tu však nesplňovalo ani základní hygienické požadavky, a proto jej i Vondráčkovi brzy opustili. Od té doby chátral až do konce 80. let, kdy se městu podařilo opravit alespoň jeho venkovní fasádu a dokonce jej osadit replikami lopatek, které se nějaký čas dokonce i otáčely.

O založení mlýna Věteráku víme jen velmi málo

Druhý větrný mlýn v Kraji Vysočina se nachází v Budišově, kam je rovněž možné zajet vlakem z přestupní stanice ve Studenci. Místní ho nazývají Věterák a dostanete se k němu alejí od zámeckého parku, která vede na Zrádný kopec do výšky 490 m n.m. Tento mlýn je zajímavý zase tím, že byl postaven relativně nedávno pro potřeby panského dvora patřícího Karlu svobodnému pánu Barrata-Dragono. O jeho stavbě se však nedochovaly žádné plány ani listiny. Pouze v rukopisu Mlynářský rod Stejskalů - větev tasovská je suše konstatováno: „Po vydání Patentu byly zřízeny tyto mlýny: Tomáše Jeřábka v Náramči a větrný mlýn na Zrádném kopci."
Tento mlýn byl víceúčelový a sloužil nejen k mletí obilí, ale i k výrobě řeziva či krup z pšenice a ječmene. Měl dvě složení, dvě pily a 16 stup. Stoupa byla velmi důmyslné zařízení sloužící k drcení suroviny v jamkách nebo žlabech. Trámové stoupy byly otáčeny hřídeli s takzvanými hejblaty, které zdvihaly a spouštěly trámy s kladivy na jednom konci. Podle materiálu, který byl roztloukán, měla kladiva různý tvar. Většinou byla špičatá, ale mohla být opatřena i okovanou patkou na drcení hornin.

Mlýn je dnes už ve velmi špatném stavu

Bývalý mlýn se nachází na soukromém pozemku, ale jeho vlastníci každému zájemci prohlídku umožní. Před jejich oploceným pozemkem se nachází informační tabule obsahující podrobnější informace o jeho historii a přehledná mapka s rozmístěním jednotlivých typů větrných mlýnů na našem území. Stav mlýna je v současné době tristní. Příčinu jeho stavu je třeba hledat zřejmě v přítomnosti pruského vojska, které jej údajně v roce 1866 vypálilo. Od té doby se postupně stával ruinou, ačkoliv v roce 1902 na něm byla zřízena rozhledna, o níž svědčí v nedávné době objevené staré pohlednice.
Zvláštní a neobvyklý je silně věžovitý tvar budovy. Zeď je u paty silná až 1,5 metru a vnější průměr činí 6,5 m. Raritní jsou eliptická i obdélná okénka různých profilů, která jsou lemována kamenným ostěním z místní horniny - syenitu. Zdi jsou vystavěny převážně z kamene, ale jsou použity i pálené cihly. V interiéru, dá-li se takto nazvat prázdný prostor, jsou dodnes patrné kapsy pro schody, vedoucí kdysi do třetího patra.

Rostislav Novák