Petra Fortelná: Co je pro mě cyklistika? Vášeň, radost, meditace i terapie

Miluje kopce, možná také proto, že pochází z Vysočiny. Cyklistika jí přináší radost a hlavně také překonání samu sebe.

 

Petro, kdy začala tvoje vášeň pro cyklistiku a kolo?

Časově tak čtyři roky zpátky. Bylo to určitě tím, že jsem poznala lidi, co byli pro to zapáleni. Právě oni mě k tomu přivedli zpátky, protože jako malou holku mě kolo moc bavilo. A druhá věc bylo to, že jsem si koupila fakt dobrý kolo (smích).

Kolik kilometrů najedeš za měsíc a kam nejčastěji vyrážíš?

Když mám dobrý měsíc, tak najedu šest set až sedm set kilometrů. Jezdím hlavně do přírody, do lesa. Mám své oblíbené trasy. Tady u nás je krásná příroda a dá se vyrazit na spoustu míst. Podle turistických značek, které tě zavedou do lesa a na úžasný kopce.

Máš nějaký tip na skvělé místo, nebo rovnou trasu na vyjížďku na kole?

Moc ráda jezdím na Pekelný kopec, což máme tady z Třebíče blízko. A ten kopec je docela tréninkový. Většinou jezdím v lese a málokdy se objevím v nějaké vesnici. Zjistila jsem, že většinou nevím, kde zrovna jsem (smích).

Jak to máš tedy s orientací v lese? Nebojíš se, že se ztratíš?

Třeba si řeknu, že tahle cesta je zajímavá tak odbočím a jedu. Pak se mi zdá zajímavá ta napravo, tak jedu zase po ní. Někdy se stane, že zabloudím, ale umím se vrátit zpátky ke křižovatce.

Jezdíš jenom rekreačně, nebo se účastníš se cyklistických závodů?

Občas závodně, je to pro mě velká výzva. Já jsem strašný trémista a toto je moje terapie jak s tím bojovat. Mám sebou vždy někoho, kdo jde se mnou na závod a donutí mě zůstat na startu. Pokaždé chci utéct, ale když už závod odstartuje, mám ohromnou radost, že jsem zůstala. Moc mě to baví. Je to jiný rozměr a pro mě je to hodně zábavné. Překonání sama sebe i v tom, že to někdy hrozně bolí a člověk se musí zapřít a vydržet. Mám úžasnou zkušenost s tím, že i na malých závodech jsou lidi kolem trati a fandí. Většinou na těch závodech není moc holek, tak už jenom to, že lidé volají „tý brďo, ženská!“ Lidé pak fandí o to víc, když vidí někoho s culíkem. To je skvělý zážitek.

Jaké závody tě teď čekají, máš něco v plánu?

Musím se teď pochlubit, protože to byl opravdu výkon. Minulý týden jsem byla na závodě Přes tři vrchy Vysočiny, což je opravdu nádherný závod. Jedou se tam nejvyšší vrchy Vysočiny a to rovnou dvakrát. Byla to opravdu výzva, kdy jsem chtěla ujet naráz 85 kilometrů. Jsem pyšná, že jsem to zvládla. Ještě se chystám do Náměště, do Kněžic. Tam by měl být závod  technicky náročný, proto to ještě zvažuji, zda to nebude moc.

Je potřeba nějaký speciální trénink pro terénní výjezdy? Nebo speciální jídelníček a ještě třeba běh?

Já se přiznám, že tohle moc neřeším. Teď na závodech jsem vlastně pochopila, že jsem asi jiná. Všude byli opravdoví závodníci, vyšvihaní borci v trikotech a koukali se na mě opravdu divně, jak jsem tam stála v kraťasech a s batohem. Nevěděli, zda jedu na výlet, nebo na závod. Záleží na tom, co od toho čekáte a co chcete dokázat. Já jezdím pro zábavu a pro radost, protože mě to baví. Určitě když chcete nějaké výsledky, tak musíte řešit i životosprávu.

Jak moc tomu pomůže kolo? Má kvalitní kolo vliv na výkon?

Náš známý má teorii, že vyhrávat se dá i na dveřích. Je pravda, že cyklisti na posledních závodech jezdili na neuvěřitelných věcech, ale je určitě lepší mít to kolo lepší.

Co je to za projekt v Třebíči Do práce na kole? Viděli jsme na Facebooku, že jsi dostala ocenění.

Do toho se zapojilo město Třebíč, letos poprvé. Naše kolegyně Lucie Floriánová se stala koordinátorkou akce, takže nám přišlo víc než záhodno se akce zúčastnit. Tak jsme se s kolegy hecli a vytvořili tým a přestali jsme jezdit autem do práce. Šlo o to se ekologicky dopravit do zaměstnání. Ta hlavní část akce byla v měsíci květnu, ale běží to až do konce srpna.

Jak tento projekt funguje?

Je to aplikace v mobilu, nebo účet na internetu, kde se zaznamenává, zda jsi jela na kole, nebo šla pěšky. Všichni z týmu to máme do práce hodně blízko, tak jsme se zapojili do kategorie pravidelnost, abychom měli co nejvyšší procentuální hodnocení.

Byl ve tvém životě nějaký impuls, který tě dovedl právě k cyklistice?

Můj tehdejší přítel byl nadšený cyklista a já to chtěla zkusit. Myslím si, že každý člověk má TO něco svého. Já jsem na to kole zažívala pocit euforie, nevím jak to popsat. Zjistila jsem, že je to ono a hrozně mě to chytlo.

Co pro tebe sport obecně a cyklistika konkrétně znamená?

Vášeň, radost, meditace a terapie. Mně se na tom sportu líbí, že opravdu člověka nějakým způsobem kultivuje. Četla jsem o tom krásný článek, který se jmenoval „Sportovci jsou lepší zaměstnanci.“ Nějaká ta cílevědomost, trpělivost, disciplína, překonání se a možná i ty hodnoty v tom hrají roli.

To je moc hezké co říkáš. Myslíš si, že mladí lidé i děti v dnešní době málo sportují? Nevytváří si takové hodnoty, o kterých ty mluvíš?

Mám pocit, že v Česku je cyklistika velmi oblíbená a vidím i spoustu dětí na kolech. Nevím tedy jak velký je ten vzorek, protože se pohybuji hodně  v té cyklistické komunitě. Mě určitě mrzí, že já jsem na to nepřišla jako dítě, ale zaplaťpánbůh aspoň to přišlo teď.

 

Ptala se Eva Fruhwirtová

Foto: archiv Petra Fortelná