Pavel Bertok: Jak jsem pomáhal při povodních

Pavel studoval taneční konzervatoř v Brně, poté se z praktických důvodů vydal na chemii. Pracuje v elektrárně, bydlí v Brně, ale pustil se do stavby rodinného domu v Dalešicích. Na jaře společně s ostatními dobrovolníky uklízel okolí Dalešické přehrady a v červnu pomáhal v Hoříně u Mělníka spravovat vytopený dům.

Můžeš nám přiblížit, jak vypadá taková dobrovolnická pomoc?

Ve čtyři ráno jsem vyjel z Brna, na elektrárně jsem si vzal auto a vyrazil jsem k Mělníku. Tam nám rozdělili práci, rozvezli nás po domech, kde jsme celý den pracovali. Celý den jsme odklízeli naplavené dřevo z polí a spravovali jsme rozmočené domy. Já jsem natahoval fajnovou v jednom domě. Byli jsme povolaní až týden po povodních, protože do té doby se odčerpávala voda, nic jiného se nedalo dělat.  Když jsme přijížděli, tak ještě po silnicích byly hadice a stále odčerpávaly vodu.

Byl jsi přímo v domech, které vytopila voda, a mluvil jsi s místními. Je to určitě jiný pocit, než když to vidíš na obrázku nebo v televizi…

To jednoznačně. Stačilo dvacet čísel a protipovodňové stěny vodu udržely. Místní chtěli vyšší stěny, ale památkáři jim to nepovolili. Teď budou žádat znovu. Byl tam šílený puch a spoušť. Místní říkali, že zažili horší povodně v roce 2002. Tenkrát měli vodu po výšku dveří, letos jenom po parapety. Když mi to vykládali, tak se u toho i smáli. Co jiného také měli dělat. Prostě to vzali tak, jak to bylo. A snažili se ze všech sil, aby vše vrátili do normálního stavu.

Jak jsi věděl, co máš dělat? Byl tam někdo, kdo koordinoval práci?

Ano, byl tam koordinátor. Dokonce to byl jeden pán z ČEZu, z mělnické elektrárny. Musím říct, že to fungovalo výborně. Když jsem si řekl o šufan, o lžíci na fajnovou, tak jsme si sedli do auta, zajeli do centrálního skladu, který byl v místní sokolovně, a potřebné náčiní jsem vyfasoval.  Po vesnici stále jezdil transportér a rozvážel do domů to, co bylo potřeba.

Kolik tam bylo dobrovolníků?

Ten den kolem čtyřiceti. Z elektrárny jsem tam byl sám, ale od ČEZu tam bylo více lidí. Skupinka několika žen z ČEZu měla být kousek odsud na školení, ale rozhodli se, že místo toho půjdou pomáhat. A tak celý den odklízeli naplavené dřevo z polí.

Pavle, co tě vedlo k tomu, aby ses přihlásil jako dobrovolník a jel pomáhat při odklízení následků povodní?

Nikdy jsem takový nebyl, že bych chtěl pomáhat. Poslední dobou se mi stalo v životě pár událostí, které mi změnily pohled. Když někdo potřebuje pomoci, už nad tím nepřemýšlím, prostě se zvednu a jdu.

Podívejte se na Pavlovy fotografie z Hořína.