Ondřej Havelka: Rád bych změnil tempo

Pane Havelko, jak jste započal letošní rok? Čím v současné době „žijete“?
Právě dokončuji práce na filmu, který jsem točil v loňském roce. Hned po vánočních prázdninách jsem do toho zase vpadnul. Jedná se o film Hastrman podle románu Miloše Urbana, který jsme převedli do filmu. Film je v současné době natočený, sestříhaný a děláme poslední dokončovací práce. V dubnu bude premiéra.

Jak se vám na filmu pracovalo a proč jste si za předlohu vybral právě knihu Miloše Urbana?
Kniha mě nadchla, četl jsem ji před více než 10 lety a hned jsem se do ní zamiloval. Říkal jsem si, že by to mohl být hezký film. Po mnoha letech jsme získali práva na knížku, pak byl dlouhý proces přípravy scénáře a pak realizace filmu. Trvalo to dlouho, ale výsledek se rýsuje.

Jak jste se cítil v roli režiséra?
Já jsem už režíroval televizní filmy, filmová ztvárnění oper, toto byl první celovečerní film. Bylo to náročné, ale zároveň moc krásné.

Jak si v současné době vede vaše legendární uskupení Melody Makers? Jste spolu už dlouho, nemíváte občas „ponorku“?
Daří se nám pořád dobře, protože se máme rádi a nebudete tomu věřit, ale tzv. ponorky nezažíváme. Jsme spolu dvacet let, opravdu dvě třetiny složení kapely funguje už dvacet let a pořád nás to spolu baví. Je to téměř zázrak. Hrajeme a vymýšlíme nové věci, lidi chodí, máme vyprodané sály. Co víc si přát.

Teď dovolte pár hypotetických otázek. Kdybyste mohl, změnil byste ve svém životě něco?
Rád bych změnil tempo. Rád bych toho dělal míň, než dělám. Ale protože kapelu nemohu a nechci opustit, mám vlastně na starosti její vedení, ale vedle toho mě baví režírování, tak bych se nerad vzdával ani této činnosti. Snažím se to tedy rozumně skloubit, i když je to někdy hodně náročné.

A já se chtěla zeptat, co byste chtěl dělat navíc, kdybyste měl více času.
No právě už vůbec nic smích.

Jak byste poskládal v současném období podle důležitosti vaše životní role? Která je pro Vás zásadní?
Jsem hrdý otec. Mám osmiletého syna, takže bych se rád víc uvolnil od práce a pořádně se mu věnoval. Tomu bych dal nejvíc přednost. Dále mám povinnosti a citové pouto k orchestru, to nelze vypustit, ale stále bych byl rád režisérem. To jsou tři polohy, které se teď mezi sebou mydlí jako nudle v bandě.

Co ve vás v poslední době vyvolalo nějaké silnější emoce, ať už pozitivní nebo negativní?
Vánoční prázdniny jsem měl dlouhé a strávil jsem je s rodinou. To bylo bezvadné a moc mi to pomohlo uklidnit se po stresu s natáčením a stříháním filmu. Bylo to velice příjemné zastavení.

Na čem jste byl naposledy v kině?
Naposledy jsem byl předevčírem na Woody Allenovi – Kolo zázraků. Přestože film kritika záhadně sepsula, tak já jsem byl nadšen. Jsem Allenův milovník, tak jsem možná nekritický, ale myslím, že je to někdy nesmyslné šťourání. Film je krásně napsaný, výborně zahraný, byl jsem velmi spokojen.

A máte i nějakou oblíbenou knížku, kterou byste doporučil?
Pro mě je velikým objevem norský autor Erlend Loe a jeho knížka Doppler. Píše minimalistickým neonaivistickým způsobem, který je módní v severské literatuře. Je to výborné, vtipné, nakažlivé.

Co vás vždy dobře naladí, udělá vám dobře?
Mám rád hezké filmy, mám radost, když si najdu čas na golf, což je velmi vzácné. Občasné lenošení mě také těší, ale to už se skoro vůbec neděje.

Čtenáři našeho časopisu jsou obyvatelé regionu jaderné a vodní elektrárny. Můžu se zeptat na Váš vztah k technice, energetice?
Já jsem asi dost netechnický člověk. Naposledy jsem se zabýval vodními elektrárnami, když jsem režíroval divadelní inscenaci Saturnin. Dědeček ve hře je bývalý elektrárenský inženýr. Saturnin podle zvuku dokonce dokázal identifikovat přesný typ vodní elektrárny. Ale od té doby jsem si vzdělání v tomto oboru nerozšířil.

Pane Havelko, děkuji za rozhovor. Jak jste říkal, času nemáte nazbyt, přesto vás jménem našich čtenářů i zaměstnanců obou elektráren srdečně zvu na prohlídky provozů obou elektráren Dukovany a Dalešice. Těšíme se na váš nový film a setkání při koncertech.

Ptala se Jana Štefánková
Fotografie: archiv O. Havelky