Ondřej Fukas: Většina hraje fotbal a hokej, já se rozhodl pro lyžování

Jak ses dostal k lyžování?

Moje mamka v mládí závodně lyžovala, takže je to vlastně hlavně její zásluha. Myslím, že už v roce a půl jsem si obul svoje první lyže a vyzkoušel je na jednom z kopečků u nás v Třebíči.

Ondro, ty lyžuješ závodně. Jakých úspěchů si nejvíce ceníš?

Svého zatím největšího úspěchu jsem dosáhl na olympiádě dětí a mládeže, kde jsem obsadil dvaadvacáté místo ve slalomu.

Jak často trénujete?

Před olympiádou (Olympijské hry dětí a mládeže ČR – pozn. red.) jsme trénovali i třikrát týdně. Teď se sice připravujeme na další závody, lyžujeme už ale jen jednou nebo dvakrát za týden.

Co je na lyžování nejtěžší?

Pro mě asi vstávání. Třeba dnes jsem vstával už ve tři čtvrtě na šest ráno. Jeli jsme totiž do Velkého Meziříčí, kde jsme v sedm začínali s tréninkem. A pak jsme se vraceli do školy, takže to občas není úplně jednoduché.

Máš rád i jiné sporty kromě lyžování?

Docela nedávno jsem si zamiloval tenis, který teď hraji poměrně často. Věnuji se ale také volejbalu a tanci.

Jsi sportovec tělem i duší, takže předpokládám, že sleduješ i olympiádu v Soči.

Jasně. Strašně moc. To mi mimochodem také zabírá docela dost času. Dokonce se ve škole občas snažíme přemluvit učitele, abychom se mohli dívat, ale většinou nám to moc nevychází.

Chtěl by ses lyžování věnovat i v dospělosti?

To asi ne. Ve srovnání se závodníky třeba z Liberce, kteří jsou na svahu i dvakrát denně, jsem prostě nepoměrně horší. Přestože nedosahuji moc dobrých výsledků, tak mě ale lyžování strašně baví a asi to tak zůstane i v budoucnosti.

Lyžování pro Vysočinu není úplně typické. Jak se lidé kolem tebe dívají na to, že se věnuješ právě tomuto sportu?

Přesně tak. Tady všichni žijí hlavně fotbalem a hokejem, takže občas se nad mým lyžováním opravdu někdo pozastaví. Navíc tady pro nás často nejsou úplně ideální podmínky, a tak se připravujeme všelijak.