Olympiáda na vlastní oči

Tadeáši, co všechno jste na olympiádě viděli a zažili?

V Londýně jsme strávili čtyři a půl dne a pět nocí. Vyrazili jsme do Hyde Parku na dálkové plavání, do ulic na maratón a na Olympijský stadion na atletiku. Lístky jsme měli asi na nejlepší večer, viděli jsme finále trojskoku mužů, poslední dvě disciplíny desetiboje, bohužel už bez Šebrleho, ale zase s úžasným děkovným kolečkem všech závodníků na konci, rozběhy žen na 800 metrů a čtyřikrát krát 100 metrů. Ale to bylo všechno jenom takový předkrm. Hlavní chody byly tři - finále 200 metrů mužů s tradičně dominantním showmanem Boltem, 800 metrů mužů a světový rekord Rudishy a ženský oštěp a zlatá Bára Špotáková. Parádní zážitek! Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani Český dům. Byl ve čtvrti Islington, nedaleko stanice metra Angel. Před vchodem stál klikující double decker Davida Černého, už jenom ten sám o sobě neměl chybu. Vnitřek Českého domu nabízel možnost společného sledování her a setkávání se sportovci. My jsme tam zašli na oslavu zlaté medaile Špotákové, po ní se ještě objevila atletická legenda Hicham El Guerrouj, takže taky paráda.

Jaká byla na olympiádě atmosféra?

Atmosféra byla strhující, úžasná a v podstatě nepopsatelná. Když se běželo finále dvoustovky nebo se představoval britský závodník, celý stadion šílel. Ale nejlepší atmosféra byla při finiši osmistovky. Okamžik, když Daniel Rudisha z Keni proletěl cílem, a na tabuli se objevilo WB (světový rekord, pozn. redakce), celý stadion jakoby vybouchl. Všech osmdesát tisíc lidí vyletělo na nohy a začalo prostě řvát - neskutečné!

Pro nás Čechy byl silný moment hned na začátku, když si pro svoji medaili došla Denisa Rosolová za 400 metrů překážek, a pak samozřejmě Bára. Závod oštěpařek moc dramatický nebyl, ale náš sektor, kde se sešlo asi třicet Čechů, byl i tak dost nervózní. Naštěstí to Bára zvládla s přehledem. Její děkovné kolečko, když už naprostá většina diváků opustila stadion, a zůstali tam skoro jenom Češi, bylo strašně hezkým zakončením dne.

Tadeáši, co tě v Londýně nejvíce zaujalo nebo překvapilo?

Mě asi nejvíc uchvátila atmosféra. Nemyslím si, že ještě někdy zažiju tak pohodovou atmosféru od celého  mnohamilionového města, od každého na ulici, od dobrovolníků, fanoušků i obyvatelů. Londýňané olympiádu vzali za svou a bylo to vidět. Ta pohoda, sportovní duch a pocit sounáležitosti se nedá moc dobře popsat.

Zažili jste kromě sportovního fandění ještě něco dalšího, na co nezapomeneš?

Když jste fanoušci Beatles, a chcete se podívat na Abbey Road a legendární studio Beatles, pozor na to, kam vlastně jedete (smích). My vyjeli na Abbey Road na lince DLR, na severovýchodě od centra. Bohužel až tam jsme zjistili, že v Londýně jsou jaksi dvě Abbey Road, a že ta slavná je na druhém konci města. Nicméně jsme i tu správnou našli a tak máme fotku ve stylu Beatles.