Obec Skalice

„Před deseti lety jsme jako obec získali tento selský statek. Bydlel v něm náš občan, který neměl žádného dědice. Když zemřel, získali jsme statek od státu. Od té doby se o něj staráme a postupně rekonstruujeme,“ vypráví starosta a jeho slova potvrzují dva dělníci, kteří právě opravují sklep patřící k budově. Konají se zde chovatelské výstavy, pouť, posvícení, lidé se tu scházejí při rozsvěcování vánočního stromečku, chodí sem za Mikulášem a čerty. Díky tomu, že je to opravdu velký prostor, je to dějiště každoročního srazu automobilových veteránů.

Školu a děti si ve Skalici hýčkají
Do mateřské školky a základní školy chodí na padesát dětí, od šesté třídy pak dojíždějí do Želetic nebo do Miroslavi. Vedle školní budovy se nachází multifunkční hřiště, kde si děti hrají a sportují. Do života školy se zapojují nejrůznější místní spolky. Jeden z nich, který se jmenuje Platan, podle stromu, který roste ve zdejším zámeckém parku, pořádá každý rok setkání veteránů automobilů, motorek, traktorů a fréz a také setkání s Mikulášem, anděly a čerty. Výtěžek pak věnují škole. I díky tomu mohli pořídit dětem kroje. Ve Skalici je totiž zvykem, že při pouti a při posvícení ještě před tím, než zavádí pod májou mládež, tančí v krojích děti. Další ze spolků, myslivci, organizují pravidelně u poldrů dětský den. Dětem a mládeži se věnují i hasiči. Zapojují se do hry Plamen a jezdí na hasičské soutěže. Na ně trénují na dráze, kterou mají u Sokolovny. „Dalším spolkem jsou Sokolové. Hrají III. třídu ve fotbalu, pořádají turnaj v nohejbalu a malé kopané,“ přibližuje Rudolf Křepela. 

Klidná obec, která žije kulturním životem
V kapli zasvěcené svatému Vítovi se konají každou sobotu mše svaté s nedělní platností. Pouť tedy bývá v červnu, ale letos s ohledem na opatření proti šíření nákazy koronaviru, místní zatím neví, jestli vůbec bude. Hasiči měli v plánu nechat posvětit nový prapor, je možné, že tuto slavnost budou muset přesunout. Skalická mládež se těší na nové kroje, které jim obec nechá zhotovit. „Budou se podobat původnímu skalickému kroji, snad si je na podzimní posvícení mladí už oblečou,“ uvažuje starosta. Vedle selského dvora je druhým místem společenského dění Sokolovna, zde se Skaličtí scházejí při špatném počasí. Druhým rokem je v majetku obce, není v příliš dobrém stavu, a tak letos zastupitelstvo naplánovalo opravu střechy.

V bývalém zámku je domov pro seniory
Skalice patří k těm menším obcím, žije zde 500 obyvatel, přesto zde mají poštu, obchod i zdravotní středisko, kam každých čtrnáct dní jezdí lékařka. Uprostřed obce se nachází v budově bývalého zámku domov pro seniory. Původní sídlo bítovský pánů z 19. století slouží od poloviny 20. století stejnému účelu. V roce 2001 přibyla provozní a obytná budova, současná kapacita je tak 64 lůžek. Díky přilehlému parku mohou senioři trávit čas mezi majestátnými stromy. Lípová alej vede ke „králi parku“ platanu javorolistému. Park je volně přístupný, a tak láká místní i návštěvy ke klidným procházkám. 

Sýpka, sochy Jana Nepomuckého a modrá boží muka
Každý, kdo přijíždí do Skalice, nemůže přehlédnout sýpku, která je výraznou dominantou celého okolí. Budova z počátku 19. století patřila dědicům posledního majitele velké části velkostatku. V obci můžete vidět dokonce dvě sochy jednoho světce – Jana Nepomuckého. Boží muka v okolí Skalice jsou celé modré. „Podrovnávky stavení byly vždy modré. Zjistil jsem to, když jsme opravovali selský dvůr. Nechal jsem ji udělat jinou barvou, ale pak jsme ji museli přetřít na modro,“ vypráví Rudolf Křepela a z toho usuzuje, že když byly modré podrovnávky domů, tak se stejná barva používala i na boží muka. Dones se ve Skalici občas najdou úlomky perletě. Je to pozůstatek z domácí výroby perleťových knoflíků, které tu místní vyráběli od 2. poloviny 19. století do začátku druhé světové války.

Dělají, co je baví
Skaličtí jsou lidé různorodých činností a zájmů. „Máme tady kaktusáře, pana Hejlka. Pěstuje kaktusy pro radost a také je rozdává,“ prozrazuje starosta a pokračuje. „Někteří členové spolku Platan mají doma staré motorky, nebo auta, tak je opravují, vzájemně konzultují a sdílejí si své zkušenosti ze své záliby.“  Kuriózní sbírku dětských kočárků vlastní Olga Hradecká. Vystavovala je na zámku v Miroslavských Knínicích. Pro svou sbírku hledá adekvátní prostory, aby se z ní mohli těšit také ostatní. Každý rok pořádají místní chovatelé výstavu drůbeže, holubů a králíků. Jezdí na ni lidé ze širokého okolí.
A jakou zálibu má starosta Rudolf Křepela? Věnuje se pořádání dětských táborů. Pevně doufá, že letos v létě se jim podaří tábor udělat. „Chceme jet na Lančovskou zátoku, máme už téma tábora, bude ve stylu mafie. Snad se situace s koronavirem zklidní a život se brzy vrátí do normálního režimu,“ přeje si.

Eva Fruhwirtová