O knoflíkařském a perleťářském řemesle v Předíně

Obec Předín – dříve městečko nyní městys se nachází v polovině cesty mezi Třebíčí a Telčí. Protéká jím říčka Brtnička, která napájí velký Návesní rybník se dvěma ostrůvky pro hnízdění vodního ptactva. Osada je poprvé zmiňována v roce 1353 při dělení majetku Heralta z blízkých Heraltic.

Jak se dostalo knoflíkařské řemeslo do Předína

Podle Knoflíkářské kroniky uložené v kanceláři obecního úřadu přinesl do Předína toto řemeslo rodák Jan Šilhavý (1850-1927) z Vídně, kde se mu dosti bolestně vyučil jen za stravu a byt. Po roce učení mu z neustálého šlapání na čamrdě (univerzální stroj, s nímž se pouze výměnou nástavců prováděla většina úkonů při zpracování dovezených lastur) otekla noha tak, že ho mistr poslal domů. Po roční rekonvalescenci se vrátil do Vídně, ale když mistr viděl jeho zdravotní potíže, poradil mu, aby se navrátil domů a zřídil si svoji živnost. Do Předína s ním přišli i dva dělníci a zaměstnával i tři učedníky. Mistr mu z Vídně poslal i čamrdářské ponky a tak se tu od roku 1897 začalo rozvíjet knoflíkářské řemeslo. Netrvalo dlouho a s určitou nadsázkou se v Předíně vyráběly knoflíky v každém druhém domku. Při výrobě knoflíků našla zaměstnání i děvčata, která je třídila, počítala na veletucty (144 ks) a našívala je na tzv. grózy neboli kartony.

První továrna vznikla na začátku 20. století

V roce 1912 zřídil Jakub Obůrka první továrničku, v níž zaměstnával 50-60 dělníků. Výroba se postupně modernizovala a čamrdy tu poháněla pára a od roku 1927 elektrický proud. V roce 1922 bylo založeno Dělnické výrobní družstvo perleťářů. Materiál – mušle, lastury a ulity mořských mlžů a plžů se dovážel lodí do Hamburku ve vyztužených jutových pytlích nebo bedýnkách, z nichž si pak předínští stavěli králikárny i kurníky. Odpadem se zpevňovaly polní cesty a vyvrtané komolé lastury tu můžete v polích objevit ještě dnes. V době celosvětové krize a za okupace se z nedostatku materiálu vyráběly knoflíky i z místních zdrojů – škeble říční, dřeva i kostí. Za doby prosperity se stavěly nové domky v místní části Obora, která lemuje obě strany silnice směrem k Horám.

Po osvobození došlo ke znárodnění všech dílen. Knoflíkáři ještě mohli pracovat doma pouze s materiálem, který měli na skladě a výrobky museli nabídnout národnímu podniku Koh-i-noor. Od roku 1963 spadají pod Knoflíkářský průmysl Žirovnice. O jedenáct let později se začal místo perleti používat polyester. Potíže s odbytem v 90. letech minulého století ukončily stoletou tradici výroby knoflíků.

Přijďte se podívat

Expozice je velmi přehledně uspořádána a je doplněna o část věnovanou zpracování lnu a o kout připomínající hornictví, zlatokopectví a rýžování zlata, které se v okolí Předína provozovalo asi v 16. století. Písemné zprávy o této činnosti se sice nedochovaly, ale svědčí o ní terénní nerovnosti v okolí – např. tzv. pinky (propady po důlní těžbě) a nálezy hornického nářadí.

Předínské muzeum v Kulturním domě, v němž má sídlo i kancelář obecního úřadu, se otevírá příležitostně při státních svátcích a slavnostech. Je ale možné se na zpřístupnění domluvit i jindy, a to na tel. č. : 568 884 377 nebo emailem: ou.predin@tiscali.cz

Text i foto: Rostislav Novák