O divadle, výchově k občanství a starostování v Koněšíně

K vesnici patří zahrada, k zahradě bylinky a květiny.

Květiny a bylinky je můj relax. Různě si je s ostatními ženami v Koněšíně vyměňujeme a množíme. A protože jsou občas květinové přebytky, tak jsme vyzvali občany, aby je nevyhazovali. Zasázeli jsme je na obecní záhony a společně jsme si zkrášlili obec. Sešlo se hodně tulipánů a narcisů.

 

Koněšín patří do mikroregionu Horácko. Nádherná příroda. Přímo láká k výletům.

Ano, přesně jak říkáte. Ráda chodím. Mám parťáka, psa Tedíka. Společně jsme zapojeni do aplikace ČEZ – Pomáhej pohybem. Nasbírali jsme už přes 5 000 bodů.

 

Koněšín je známý také díky vašemu ochotnickému divadelnímu spolku.

Poprvé jsem v Koněšíně viděla Nejkrásnější válku, bylo to v roce 1989. Vzal mě na ně můj budoucí manžel. Tenkrát jsem si přála, abych si jednou mohla s koněšínskými divadlo zahrát (Hana pochází z Ocmanic, do Koněšína se provdala). Netušila jsem, že se mi to jednou povede. Od roku 1994 hraju divadlo a měla jsem štěstí na opravdu krásné role. Koněšínský divadelní spolek má více jak sto letou tradici, dříve se hrálo po hospodách, teprve později se v rámci brigád postavil kulturní dům. V obci snad neexistuje rodina, ve které by její člen nehrál v divadle.

 

Jak se vám učí texty?

(Smích). Co myslíte? To víte, že se musím hodně snažit.

 

Koněšínské ochotnické divadlo za vašeho působení zavedlo předplatné. Co vás k tomu vedlo?

Hrávali jsme tři dny po sobě, pátek, sobota, neděle. A vždy bylo plno. Lidé seděli na stolech, nebo postávali, kde bylo alespoň trochu místa. Tak jsem navrhla panu režisérovi, že budeme hrát čtyři dny a uděláme pro publikum předplatné, tak jak to funguje ve velkých divadlech, a to včetně divadelního baru. Chvíli to trvalo, než se mé myšlenky ujaly. Za to nyní mám velkou radost, že to celé pěkně funguje.

 

Nejenže se u vás hraje, ale také zpívá.

Před několika lety za mnou přišel pan Jiří Němec s myšlenkou založit pěvecký sbor. A co na to říkám. Byla jsem nadšená a požádala ho, jestli mohu být prvním členem. Vzpomněla jsem si totiž, jak hezké zážitky jsem měla coby dítě školou povinné, když jsem navštěvovala školní pěvecký sbor v Náměšti nad Oslavou. Zpěv mi opravdu chyběl, tak se mi i v dospělém věku splnilo další tajné přání. A tak v Koněšíně máme pěvecký sbor Klokočí.

 

Před několika lety jste zavedla pro děti Den se starostkou. Co si pod tím máme představit?

Práce s dětmi mě baví. Považuji za důležité je vychovávat k občanství. S oblibou říkám, že vychovávám budoucí starosty, starostky a zastupitele. Ať už zůstanou u nás, nebo se odstěhují, je důležité, aby věděly, co obnáší práce starosty a také to, že i starosta je člověk s　běžnými problémy i radostmi. S dětmi jsme hlásili do obecního rozhlasu, vyzkoušeli si volby na nečisto, měli jsme volební komisi, průkaz.

 

Pokračování je Putování se starostkou?

To je další aktivita u nás v obci. Šestkrát do roka vezmu děti do našeho okolí na putování, které si pro ně připravím ve spolupráci s vedoucí školní družiny paní Blankou Dobrovolnou. Poznávají nebližší okolí obce: přehradu, hřbitov, kostel, Halířovu skálu a další významná místa. Chci, aby znali místo, kde žijí, historii. S dětmi jsem navštívila také loď Horácko, dobře vědí, kde je špunt od přehrady. Každá přehrada má totiž špunt na vypuštění. Chodíme na místa, kde byly osady a dnes po nich zbylo jen pojmenování polí, například Klíčov, Myšov. Kousek od nás je oblíbené trampské pietní místo-Halířka. Tak si vysvětlujeme, kdo je to tramp, co dělají a tak. Děti to baví. A mě samozřejmě taky. Moc.

 

Koněšín. Jaký je původ názvu?

Má to více významů. Historici se nejvíce kloní k tomu, že název pochází od jména Kuniš. Někdo říká, že tady byly velké trhy s koňmi.