Nahlédli jsme pod pokličku chemické laboratoře

Jana Beerová bydlí v Třebíči a má dvě malé děti. Nedávno nastoupila do chemické laboratoře na pozici technik chemické kontroly. V elektrárně začínala v Informačním centru, poté pracovala na oddělení komunikace. Po mateřské dovolené se vrátila do elektrárny a nastoupila do chemické laboratoře.

Hana Honsová bydlí v Hrotovicích, má pětiletého syna a sedm let pracuje v chemické laboratoři v elektrárně. V Brně vystudovala střední průmyslovou školu chemickou a po maturitě nastoupila k firmě Envinet, kde se zabývala kontrolou a servisem chemických kontinuálních měřáků. Po roce přešla do denních primárních laboratoří a začala dálkově studovat Analytickou chemii na univerzitě v Pardubicích. Od prosince loňského roku pracuje v sekundárních laboratořích na přístroji iontový chromatograf.

Co je náplní vaší práce?

Jana:   Analyzujeme technologické vody a provozní hmoty. Konkrétně u nás v laboratoři pracujeme s přístrojem, který se jmenuje iontový chromatograf, pomocí kterého stanovujeme množství aniontů v analyzovaných vzorcích.

K čemu je potřeba analyzovat anionty?

Hana: Díky analýze poznáme chemické složení stanovovaných látek, které vypovídá o její kvalitě, čistotě a o dějích, které v technologii probíhají.

Jak vypadá váš pracovní den? Je to každý den stejné?

Jana: Je to individuální. Já chodím na šestou ráno, protože mám dvě malé děti a snažím se být co nejdříve doma. Ráno spustím iontový chromatograf, jeho najetí a stabilizace trvá přibližně tři hodiny. Během tohoto času si musím připravit vzorky. Potom je potřeba udělat několik úprav pořadí analyzovaných vzorků a po kontrole stroje spustit analýzu. Analýza může trvat i dvacet čtyři hodin, podle množství analyzovaných vzorků.  Další den rozjíždím druhý systém pro stanovení nízkých koncentrací aniontů.  Analýzu těchto koncentrací provádíme souběžně na dvou strojích.  Máme v laboratoři dva stroje. Mezitím musíme vyhodnotit výsledky a vše zaznamenat.

Hana: Součástí naší práce je také příprava potřebných roztoků a chemikálií, kalibrace přístroje a pipet, evidence chemikálií a regenerace kolonek, které slouží k předúpravě vzorků.

Kde berete vzorky na analýzy?

Jana: Některé vzorky dostaneme, jiné odebíráme sami.

Co se stane, když výsledky ukážou, že je něco špatně?

Hana: Postupy jsou různé, záleží na vzorku, na velikosti odchylky od běžných hodnot. Zpravidla se výsledek konzultujeme s vedoucím a dále se postupuje podle jeho pokynů. Důležité je zjistit důvod zvýšení hodnot.

Co vás přivedlo k chemii?

Hana: Chemie mě bavila už na základní škole. Proto jsem si ji vybrala jako obor i na střední škole. Líbilo se mi, že jsme hodně času trávili v laboratoři.

Jana: Já jsem si tak jistá nebyla. Na gymnáziu jsem chtěla jít studovat medicínu. Ale nebyla jsem tolik silná v biologii. Chemie a matematika byla o dost lepší. A tak jsem šla na VUT do Brna.

Jakou vlastnost člověk musí mít, aby mohl být chemikem?

Hana: Zodpovědnost a trpělivost.

Jana:  Člověk musí být pečlivý, zvídavý a trpělivý.

 

Největší událostí léta byla olympiáda. Sledovali jste naše sportovce v televizi?

Jana: Ano sledovala jsem olympiádu. Nejvíce mě baví gymnastika. Fascinuje mě, jak se někdo může takto vypracovat.

Hana: Moc času nemám, ale dívala jsem se na beach volejbal.

 

V souvislosti s olympiádou se objevila problematika genetického dopingu. Jaký je na to pohled chemika?

Hana: Jakýkoliv doping je zakázaný, souhlasím s tím. A to stejné by mělo platit u formy genetického dopingu, i když je dost těžko prokazatelný. Sportovci s genetickým dopingem nereprezentují sebe samotné, ale uměle vytvořenou svalovou hmotu, dechovou vytrvalos. Myslím, že to by smyslem olympijských her být nemělo.

Jana: Na jedné straně je to pokrok, který nezastavíš, na straně druhé je jeho využití v tomto případě zneužití. Olympiáda by měla zůstat soutěží lidí a lidských schopností.

 

Co vy a aktivní sport?

Jana: Sport je pro mě relax.  Jezdíme s manželem na kole, chodím do posilovny a občas si zaběhat.

Hana: Mám ráda volejbal a kolo.

Jak vzpomínáte na prázdniny?

Hana: Prázdniny jsem trávila v Rouchovanech u babičky a u dědečka. Byli jsme hodně často v kempu na rybníku. Jezdili jsme do Výrovic na přehradu. Učili jsme se plavat, jezdili na lodičkách, zkoušeli jsme surfovat a hráli jsme si na Pobřežní hlídku.

Jana: Vyrůstala jsem na vesnici, takže jsem byla pořád venku, bylo to fajn. Život na vesnici je pro děti o něco svobodnější než ve městě, kde je musíte více sledovat.

Co letošní dovolená?

Hana: Když je člověk dospělý, hůře se hledá čas. Nedávno jsme se vrátili ze Slovenska,byli jsme na Slunečních jezerech

Jana:  Plánujeme něco na podzim. Máme předškolní děti, takže někam společně vyrazíme.

Jaké je vaše oblíbené místo v regionu?

Hana: Vyrůstala jsem v okolí Rouchovan a na tyto místa se ráda vracím.

Jana:  Já ráda zajdu do Libušáku. Jinak na kolech jezdíme v blízkém okolí Třebíče, kde jsou moc pěkné výhledy.