Na noční návštěvě v areálu jaderné elektrárny

Na dvaceti čtyř hodinový „den otevřených dveří“ bylo potřeba se registrovat. Na konci fronty je pár lidí, kteří přišli zkusit štěstí. Vešli se a jdou s námi do promítacího sálu. Po krátkém filmu o fungování jaderné elektrárny nám průvodkyně Zdena Kružíková ukazuje model rozložení elektrárny. „Pokud byste obešli elektrárnu kolem dokola, ujdete šest kilometrů,“ přibližuje. Dostáváme se k reálnému modelu reaktoru a odtud přecházíme přes noční ticho do druhé budovy, kde se nachází trenažer. Na něm se učí a trénují operátoři. „Jsem laik a o výrobě elektřiny z jádra toho moc nevím. Moc se mi líbí, jak nám to tady vysvětlují, tak jednoduše a pochopitelně,“ pochvaluje si při přesunu k autobusu Hana Slámová ze Znojma. Autobus na nás čeká před budovou Informačního centra. Všude je tma. Vítají nás tři pracovníci bezpečnostní ochrany. Jeden kontroluje seznam přihlášených a další dva kontrolují nastupující. Vjíždíme přes bránu do elektrárny. Řidič vypíná motor a společně s průvodkyní vycházejí ven, aby si zaznačili vstup do elektrárny. Do autobusu vchází pracovník ochranky a vybírá jednoho z návštěvníků k namátkové dechové kontrole. Do elektrárny se totiž nesmí po požití alkoholu. V areálu elektrárny míříme s autobusem ke sto dvaceti pěti metrům vysokým  chladicím věžím. Před reflektory autobusu se míhají zajíci. Projíždíme kolem nových chladicích věží, které mají podobu betonové krychle, kolem dílen, budov s reaktory a míříme k meziskladu s vyhořelým palivem. „Operátoři pracují v budově, které se říká etažérka. Je to pozůstatek z ruské výstavby. Etáž je totiž rusky poschodí,“ vypráví průvodkyně Kružíková.  Poslední přizastavení je u hasičských garáží. Ti mají otevřená vrata a my tak můžeme nahlédnout dovnitř na nejmodernější techniku. Poté už vyjíždíme ze střeženého areálu elektrárny a vystupujeme do nočního ticha. „Líbilo se mi to. V elektrárně pracuju, vzal jsem s sebou manželku, abych ji mohl ukázat, jak to uvnitř vypadá,“ loučí se Honza a s manželkou držící za ruku odchází na parkoviště.

Eva Fruhwirtová