Na návštěvě u manažera Jaderné přípravy Zdeňka Křivánka

Zdeněk Křivánek zastával od spuštění elektrárny různé pozice, operátora i vedoucího bloku dělal deset let. Pak přešel do útvaru provozu, na investice do projektového týmu vývoje simulátoru a spolupracoval na vybudování školicího střediska, které funguje od roku 2000. Do té doby jezdili zaměstnanci elektrárny do školicího střediska v Trnavě, protože první jaderná elektrárna byla právě na Slovensku.

Co je hlavní náplní útvaru jaderné přípravy?

Hlavní rolí je zabezpečit odbornou způsobilost personálu pro fungování jaderné elektrárny. Určitým typem školení musí projít všichni zaměstnanci elektrárny. Naším úkolem je připravovat tato školení a starat se o naše posluchače, kterými jsou zaměstnanci elektrárny.

Určitě máte velké množství studentů, projdou těmito kurzy všichni?

Přicházejí k nám lidé z různých škol. Naši úlohou je ukázat jim, naučit je a vysvětlit co je na jejich pracovních místech čeká. Učíme je „jaderničinu“ – jak ovládat technologii, jak se chovat, pohybovat po prostorách elektrárny, co dělat v případě události. Pro tyto pozice se vybírají lidé, kteří mají předpoklad pro tuto práci, na základě psychotestů. To znamená, že k nám do přípravy se už dostávají lidé, kteří ve většině případů kurzy zvládnou úspěšně.

Jaký je postup než se dostanou k vám na školení?

Školíme pouze zaměstnance ČEZu nebo dodavatele ČEZu vstupující do střeženého prostoru elektrárny. Na všechna místa jsou výběrová řízení. Pokud uchazeč o zaměstnání splní kritéria, je pozván na osobní pohovor a dříve než dostane smlouvu, musí absolvovat zdravotní a psychologické vyšetření. Na každé místo jsou určeny kvalifikační požadavky, jedním z nich je typ odborné přípravy a podle té jste proškoleni v našich kurzech.

Co se stane, když člověk neuspěje ve vašich kurzech?

Mohl by to být důvod k výpovědi, protože neplní kvalifikační požadavky. Tato situace většinou nenastává, navíc je možnost opravných zkoušek. Už psychotest je jakousi zárukou, že ten člověk na svou práci má.

Kolik výcvikových programů máte?

Je sedm základních skupin odborné přípravy, které se dále dělí na další specializace, takže lze říci, že celkem máme více než dvacet specializovaných programů pro základní přípravu zaměstnanců elektrárny.

Jak dlouho kurzy trvají?

To je velmi individuální. Některé trvají týden, čtyři týdny. Většinou se všechny do dvaceti týdnů stihnou. Jen operátorům, jejichž příprava je nejdelší a nejkomplexnější, kurz trvá šedesát pět týdnů

Kde hledáte lektory?

Máme dva typy lektorů. Výcvikoví inženýři dělají teoretickou přípravu a instruktoři vedou výcvik na simulátorech. Jsou na ně kladeny různé požadavky. Instruktor musí být bývalý vedoucí reaktoru. To je velmi vysoká kvalifikace. Určitě jsou potřeba k téhle práci pedagogické vlohy a předepsané pedagogické minimum.

Kde se nacházejí prostory k výuce?

V areálu elektrárny, tady se nachází učebny, simulátor, kanceláře, administrativní podpora a pracoviště praktické výuky specialistů měření a regulace. Totéž je i v Temelíně. A ještě jedno školicí centrum máme v Brně, kde probíhá zejména teoretická část přípravy, zkoušky a konzultace. Výhodou této lokalizace je, že výuka není rušena provozními záležitostmi.

Jak vypadá váš pracovní den?

Rozhodně není monotónní. Mám na starost lidi ve třech lokalitách, takže poměrně dost cestuju. Jsem členem různých projektových týmů, pracovních skupin a člen porady vedení. Dělám manažerskou práci – práce s lidmi, řízení procesů a činností, starost o projekty a rozpočet.

Co je pro vás na té práci nejtěžší?

Paradoxně nejtěžší je pro mne to, co současně činí práci zajímavější a pestřejší – život v neustálých změnách.

Jak vzpomínáte na svá školní léta?

Na střední školu jsem chodil rád, měli jsme moc dobrou partu. Vystudoval jsem jihlavskou Střední průmyslovou školu obor silnoproudá elektrotechnika, ve kterém jsem potom pokračoval i na elektrotechnické fakultě VUT Brno.  Často vzpomínám na profesora Hodinku. Dnes už mohu s úsměvem říci, že byli i profesoři, kteří když viděli, že máte zkoušku od Hodinky úspěšně složenou, přimhouřili oči.

Chtěl jste jít tímto směrem od mala, nebo jste měl jako kluk jinou představu o své budoucnosti?

Jako malý jsem chtěl být strojvůdce, často jsem si stavěl modely železnic. Dodnes mám některé schované na půdě. Třeba se k modelaření někdy vrátím. K elektrotechnice mě vedl táta. Věděl, že se staví Dukovany a budou potřeba zaměstnanci.

Jaké máte koníčky?

Rád jezdím na motorce, mám takového milého „čopříka“. Většinou si dělám vyjížďky v okolí Brna, Tišnova, Jihlavy, takzvaně okolo „komína“. Někdy zajedu i na Šumavu a nějaký sraz. Když je krásné počasí, je jízda na motorce opravdu dobrý relax. Jinak čtu, luštím a sleduju hokej i jiné sporty a rád se podívám na pěkný film.