Muzika je pro mě všechno, říká Vlasta Zahrádka z Třebíče

Vlasto, moc se mi líbí tvůj hlas, kdy jsi vlastně začal zpívat?

Oh, děkuji.  Zpívat jsem začal na základce, pátá-šestá třída, ve sboru u prof. Samka, bylo tam hodně děvčat a málo kluků, tak jsem si říkal, tam bych mohl mít šanci. Byl jsem často vybírán před sbor jako sólo, tréma obrovská, ale nějak jsem to ustál dodnes, tak to byl můj začátek.

Pocházíš z hudební rodiny?

Naprosto ne, jen táta chodil jako samouk do garáže (asi aby ho nikdo neslyšel a neviděl) preludovat na heligonku, jinak nevím v rodině o žádném hudebníkovi.

Bydlíš v Praze. Jsi rozený Pražák?

Nene, jsem rodilej Třebíčák, do Prahy jsem odešel za prací a už zůstal, jsem, jak se hezky česky říká "náplava".

S jakou kapelou jsi začínal?

Začínal jsem na intru v patnácti letech, kapela se jmenovala Zkrat. Jako každej správnej zpěvák jsem totiž elektrikář.  Veřejně vystupovat jsem začal těsně před vojnou, třebíčská kapela SBD, první větší zkušenost, která mně naprosto učarovala, a ta vášeň pro muziku mě drží dodnes.

V pátek 24. dubna budeš pořádat velkou akci v Třebíči, jaké tam zahrají kapely? Na co nás můžeš pozvat?

No pořádám - pivo zrovna čepovat nebudu, ale postarám se o LineUp: Pop Killers, což je moje dá se říct nová, aktivní kapela s vlastní tvorbou, Czech Faith No More - revival "Fejtů", kterej je v současný době jinak u ledu, a jako třešnička, moje bývalá kapela Carmen, která ve své době nakoukla do první ligy ale pro naprostou nepřipravenost a neochotu na sobě zapracovat zase okénko zatáhla. Všechny zvu na 24.4. do Roxy (nebo na klub eR, chcete-li), uvidíte všechny moje minulé i přítomné kapely na jednom podiu! Největší prostor dostane samozřejmě Carmen, kapela, pro kterou jsem dýchal od roku 1986, s kterou jsme vytvořili pěkných pár hitů, kterým Třebíčáci říkají nesmrtelné, a já i současní Carmen si této přízně opravdu nesmírně vážíme.

 Podle názvu akce "Už mi lásko, není dvacet let" mám pocit, že je to oslava nějakého jubilea?

Tak jo, no, oslavím v klubu předčasně svoje kulatiny z původně malilinkatý minioslavičky je z toho pro velkej zájem "monstrakce" pro veřejnost.

Moc se těším, znám tě ze všech tří kapel, bude to parádní. S POP KILLERS jsi točil videoklip, už je hotový? 

S Pop Killers jsme teď docela aktivní, vydali jsme vlastním nákladem v únoru první album Na dně propasti, no a protože na oslovování pořadatelů je dobrej i vizuální prezent, natočili jsme k úvodní písni i videoklip! Válka s klaunem lehce upozorňuje na neslavnou éru diktátorů. Nikoho k ničemu nenavádíme nebo nějak neurčujeme jaká barva je ta správná, ale nechci zažít znovu dobu temna, to už tady bylo a jak si moc dobře vzpomínám, nebylo nám tenkrát do zpěvu. Nicméně klip se myslím docela povedl, ohlasy jsou zatím velmi pozitivní. Vyrobilo ho pro nás na moje konkrétní představy žďárské filmové studio GraFilms, čímžto jim ještě jednou přes vás děkuji.

Na klip se určitě podívám. Co je vlastně u tebe hnací motor? Relaxuješ hudbou?

Muzika je moje všechno: koníček kůň, celoživotní láska, vášeň, něco neuchopitelného, miluju tvořit hudbu, texty, ten proces je tak vzrušující. Mám rád jak živé koncerty, tak práci ve studiu. Nedovedu si zatím představit, že jednou budu muset pověsit tohle řemeslo na hřebík.

Každý rok se těšíme, že po Štědrém dni, 25. prosince půjdeme na "fejty" s Vlastou. Je vždy plný sál, jak vnímáš třebíčské publikum?

Hudbu Faith No More jsme dělali 15 let, ale jak jsem už říkal, dali jsme ji k ledu. Nemám rád revivaly hrajících kapel a FNM jedou momentálně na vlně comebacku, dokonce vydávají po letech novou desku, takže toto naše narozeninové vystoupení je opravdu mimořádné, a kromě již zmiňovaných Vánoc nehrajeme. A třebíčské publikum? Já myslím, že je všude stejné, lidi chodí na to, co znají a mají rádi, v tomto případě na nesmrtelnou hudbu FNM, kterou doufám přednášíme v nějaké kvalitě, kvůli které fanouškům stojí za to znovu za rok přijít.

 

Nový klip POP KILLERS

https://www.youtube.com/watch?v=DQxrDfwr7vw&feature=youtu.be

CARMEN

https://www.youtube.com/watch?v=wjBhTXCsLxY

 

Autor úvodní fotografie: Jan Hájek