Muzem řeznictví v Náměšti nad Oslavou

V životě míváme mnoho snů. Mnohé se nám splní v průběhu života, některé jsou nesplnitelné, anebo přijdou nečekané události, které nám sen nedovolí zrealizovat.  Svůj velký sen - vybudovat řeznické muzeum měl do loňského roku náměšťský řezník pan Jan Pavlíček. Nečekaně však před rokem zemřel. Celá rodina ale byla vnitřně přesvědčena, že by se měl tátův sen splnit, a tak se do již započaté tátovy práce -vybudování muzea zapojila manželka a všechny jeho děti. „K řeznickému řemeslu má celá rodina blízko. Táta nás postupně všechny do řeznického řemesla vtáhl," poznamenala v rozhovoru dcera Jaroslava, která v loňském roce ukončila studium na fakultě veterinární hygieny a ekologie v Brně a při prohlídce  muzea byla mou průvodkyní.  V průběhu loňského roku začala rodina objíždět bazary, navštěvovat známé, odpovídat na inzeráty a shánět informace a předměty, které souvisejí s řeznickým řemeslem. Po roční usilovné práci tak mohla v lednu letošního roku přivítat dcera Jaroslava společně se svými sourozenci a maminkou první hosty v nově otevřeném muzeu v Náměšti nad Oslavou, nedaleko od náměstí.

Muzeum oceňují i odborníci

Muzeum nabízí více než 1000 různě starých exponátů. Některé stroje jsou repasované, jiné jsou ponechány v původním stavu. Mezi unikáty můžeme zařadit vystavené dřevěné troky, které jsou vydlabané z jednoho kusu kmene s datem 1925. Kousek od tohoto exponátu je k vidění půlmetráková kolíbka, která sloužila k oddělování mraženého masa. Pracovat s ní nebylo jednoduché ani pro dva pořádné chlapy.

K řeznickému řemeslu patří zajisté i váha. V muzeu je vystaveno několik vah, ale přesto jedna z nich je velmi speciální. Na její háky se dala pověsit celá půlka prasete. Velkou radost měla Jaroslava se svým bratrem ze získané korouhve s řeznickým znakem, neboť je docela ojedinělá a sehnali ji tři dny před slavnostním otevíráním, a to už byla dokonce prodána jinému zájemci.

Na zdech muzea můžeme vidět také např. výuční list z roku 1905, různé fotografie a též životopis s fotografií pana Pavlíčka, zakladatele muzea.

Muzejní sbírku ocenil také děkan Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně docent Ladislav Steinhauser, který patří k našim předním odborníkům ve zpracování masa. Vystavené exponáty považuje za největší sbírku řeznických strojů u nás.

 

Řeznictví má sedmi set letou tradici

„Řeznické řemeslo má tradici přes sedm set let a bylo velmi uznávaným. Byl to jediný řemeslný cech, který mohl mít ve znaku Českého lva s určitou výjimkou - drží v tlapě sekyrku. Toto ocenění dostali řezníci za zásluhy, protože byli odvážní a bojovali po boku krále. Jediní řezníci nemuseli odvádět po určitou dobu daně. Řezníkem se ale nemohl stát jen tak někdo. Mistrem řezníkem se mohl stát jedině ten, kdo byl synem mistra řezníka, anebo ten, který si vzal vdovu po mistrovi. Než se stal řezník mistrem, musel se nejdříve vyučit- to dostal výuční list, potom následoval tovaryšský list a pak až teprve mistr. Nedávno jsem se také dozvěděla, že řezníci měli dokonce i svoji banku“, pokračovala ve svém vyprávění dcera Jaroslava.

Rodina by chtěla sbírku stále rozšiřovat a doplňovat. Muzeum si můžete prohlédnout po telefonické domluvě. Kontakt na muzeum najdete na webových stránkách www.reznictvi-pavlicek.cz, kde si také můžete přečíst o všech pochutinách, které řeznictví vyrábí, a že jich není málo.

Alena Hostašová

Foto Jaroslava Řezníčková a Aleš Staněk