Můj život v zahraničí: Vždycky mě zajímalo, jak žijí lidé jinde

Co přiměje člověka, který si pohodlně žije v České republice a má dobrou práci, k tomu, aby se přestěhoval tisíce kilometrů od domova?

Otázkou je spíš KDO než CO. Před pár lety jsem byla zasnoubená s Italem, jenže vztah se nepovedl. Po poměrně dramatickém rozchodu mě pozvala kamarádka na dovolenou do Turecka.  Dušovala jsem se, že „jižana“ už nikdy  - nejlepší cesta, jak jednoho potkat. Kariéra v Praze byla sice rozjetá hezky, ale taky tam byl tou dobou v oddělení, kde jsem pracovala, značný stres, způsobený nedostatkem lidí a dalšími faktory. A do toho mě turecký přítel přemlouval, ať přijedu.

A ty jsi souhlasila?

Původně jsem chtěla jet na dva měsíce, ale šéf mi nechtěl dát na tak dlouho volno. Tak jsem podala výpověď. Řekla jsem si, že mám možnost udělat něco jinak, zkusit žít jiný život než ráno do práce a večer z práce, a že bych možná mohla později litovat, že jsem té šance nevyužila.

Turecko je pro většinu lidí dovolenková destinace. Jak se od této představy liší normální život v Turecku?

Přiznávám, že bez předchozí zkušenosti z Itálie, kde je způsob života dost podobný, by to byl asi velký kulturní šok. Na dovolenou je Turecko skutečně báječná země – může nabídnout něco pro každého, nejen moře, ale i turistiku, hory, historii. Ovšem každodenní život je jiný. Na něco si člověk zvykne snadno, na něco se zvyká hůř. Ta kultura je opravdu odlišná. Čím déle tu člověk žije, tím víc začne pronikat hlouběji, vidí, jak to tu skutečně funguje a zjišťuje, kolik věcí na začátku dělal úplně špatně.

V čem se turecké kultura liší od té naší, české?

Za zmínku stojí určitě pohostinnost – to je něco, co tu skutečně funguje. Příjemně mě překvapila také otevřenost a tolerance Turků vůči cizím kulturám i náboženstvím. Horší je to třeba s komunikací. V Turecku funguje trochu to asijské „neztratit tvář“, takže dozvědět se něco přímo nebo spolehnout se na jakékoliv sliby se příliš nedá. Turci jsou také poměrně pracovití, jiné je to ovšem s efektivitou. Plánování a rozmýšlení věcí dopředu tady taky příliš nefunguje.

Je něco, co ti v Turecku chybí?

Chleba se šunkou a Lučina. (směje se) Ale vážně, co mi tu asi vadí nejvíc je nemožnost navázat přátelství s někým v mém věku. Selčuk je malé město, kulturního vyžití tu moc není, mladí neumí moc anglicky a já zase neumím tolik turecky. Ale i kdyby, většina holek v mém věku už je vdaná, má děti, je s nimi doma a nepracuje. Mají prostě úplně jiné zájmy.  A kamarádství s muži se tu moc nenosí. Jakákoliv snaha o nezávazné přátelské povídání je většinou vykládána jako flirt.

Turečtina rozhodně nepatří mezi lehké jazyky. Jak se vypořádáváš s jazykovou bariérou?

Turecky se zatím učím tak nějak za pochodu sama, protože v Selčuku žádné kurzy nejsou. Jediná možnost je najít si soukromého učitele – na tom momentálně pracuju. Turečtina je opravdu těžká. Nepodobá se žádnému evropskému jazyku, její logika je úplně jiná, gramatika poměrně těžká a spousta věcí se vyjadřuje úplně jinak, než v ostatních jazycích. Přítel provozuje penzion, kam jezdí hlavně zahraniční klientela, takže mně se hodí hlavně angličtina a ostatní „západní“ jazyky. Přesto, kdybych turecky uměla alespoň konverzačně, dost by mi to zdejší život usnadnilo.

Táhlo tě to do zahraničí odjakživa nebo to spíš byly náhody a příležitosti, co tě přimělo k cestování?

Přála jsem si to, chtěla jsem odjet už po střední škole, ale pak jsem se dostala na vysokou. Tak jsem místo cestování studovala. Za mých studentských let šance vyjet ven přes školu ještě moc nebyla. Ale lákalo mě to vždycky, zajímalo mě, jak žijí lidé jinde. A pak už jsem jen šla za těmi náhodami.

Co předsudky lidí vůči Turkům? Jak reagovala tvoje rodina na to, že je tvůj přítel Turek a že se stěhuješ do Turecka?

Oni už jsou asi docela zvyklí, vzhledem k mým předchozím zahraničním pobytům i pobytům mé sestry. Nejvíc se mi líbila reakce mojí maminky, která řekla, že nemůže soudit, když o té zemi a lidech vůbec nic neví a při nejbližší možné příležitosti sedla na letadlo a přijela se sem podívat. Turecko je velice bezpečná země, navíc tady platí takový úzus, že turistům se nesmí nic stát. Turci jsou výborní obchodníci a moc dobře si uvědomují, že turisté přinášejí peníze. Proto je chrání.

Kdybys měla popsat Turecko pěti slovy, jaká slova by to byla?

Rozhodně čaj. Trošku chaos a nepořádek. Jako všude na Balkáně a v jižních zemích, ani tady si s odpadky a ekologií moc hlavu nelámou. Což je škoda, protože přírodu mají překrásnou. Co se týče atmosféry, vystihuje ji slovo přátelskost. A hrdost. Turci jsou hrdý národ jako žádný jiný. I proto se možná neučí jazyky. Mají pocit, že jim turečtina stačí.

Barbora Grexová