Miloslava Valová: Každé dítě je individualita, stále k nim hledáme cestu

Obrázků je tam celkem šest a na všechny se Miloslava Valová usmívá a vzpomíná na děti, než opustily jejich školku a staly se z nich prvňáčci na základní škole.

Jak dlouho funguje Speciální mateřská  škola v Třebíči?

Od  1.září roku 1997. Jsme jediná třída pro autistické děti na Vysočině.  Máme zde děti i z dalekého okol í Třebíče , i z okolních obcí. Jsou zde ještě další dvě třídy, logopedická a  zraková.

Jak jste se dostala k povolání učitelky na této školce, ve třídě pro autistické děti?

Nejdříve jsem pracovala  v MŠ ve Třebenicích . Tam jsme měli integrovaného chlapce, který měl mentální retardaci. Později se u něj diagnostikovali  autismus. Díky tomuto jsem se dostala ke speciální pedagogice. Udělala jsem si kurz  speciální pedagogiky a nakonec i vysokou školu, obor  speciální pedagogika. Poté se snížil počet dětí ve Třebenicích, tak jsem šla do Třebíče. Po roce se uvolnilo místo v této Speciální MŠ, tak jsem nastoupila.

Co přesně autismus znamená?

Uvádí se, že tyto děti mají poruchu v triádě. A to je v sociální oblasti, v představivosti a komunikaci.

Je tedy pravda, že si žijí ve vlastním světě?

Ano. Právě ty sociální kontakty jim dělají asi největší problémy. My tady máme šest dětí. Už si spolu hrají, protože jsou na sebe zvyklé, ale pokud se ponoří do svého světa, nevšímají si vůbec jeden druhého. Nehrají si spolu, ale vedle sebe.

V čem se liší výuka oproti klasické mateřské škole?

V této třídě, pracujeme podle metody strukturovaného učení. Tato metoda klade důraz na strukturu času, prostoru a vizualizaci. To znamená, že každé místo má svoji funkci. Jedno místo máme na cvičení, stoleček pouze na kreslení, na jídlo… Každé místo má své využití a pouze k jednomu účelu.  Největší důraz klademe na individualizaci.  Dětem činnosti přizpůsobujeme do individuálních úkolů, které děti nacvičují , a následně úkoly  samostatně procvičují.  Když děti přijdou k úkolu, musí vědět, kde to budou dělat, kdy, co, jak a jak dlouho.

Děti se zde cítí bezpečně, protože mají ve všem jistotu?

Je to tak. Každé dítě má svůj denní režim sestavený podle své vývojové úrovně, buď z předmětů, fotek nebo piktogramů činností, které jej čekají během dne. Např. herna, cvičení, svačina, ranní kruh, vycházka…  Dítě,když ráno přijde do MŠ , tak vidí, co jej během dne čeká, co budeme dělat.  Děti s PAS více rozumí těmto vizuálním symbolům více , jak slovům.  Denní režim se opakuje a dítě v něm má jistotu.

Jezdíte i na výlety.  Na to asi musí být děti připraveni dopředu?

Ano. S dětmi si ukazujeme obrázky, máme tzv. cestovní proužek, kde máme nalepené fotky průběhu výletu . Děti předem vědí, čím pojedeme, kam, co  tam budeme dělat, až se vrátíme.  Tímto se u dětí minimalizují afektivní stavy, které mohou vzniknout tím, že nevědí, co je čeká. (učitelka ukazuje na nástěnku, kde jsou fotky všech dětí a pod každou jsou obrázky činností, co je dnes čeká)

Školka je od tří let věku. Až dorostou šesti let nastupují do základní školy?

Ano, nastupují do běžných nebo speciálních základních  škol.   Letošní školní rok odešel jeden chlapec do  běžné  ZŠ v Třebíči  za podpory asistenta pedagoga. A máme zprávy, že si vede opravdu dobře.   Autismus  zahrnuje širokou řadu poruch, od zjevné mentální retardace až po jedince s drobnými příznaky, kteří nejsou ostatním nijak nápadní.   Např. jedinci, u nichž je diagnostikován  Aspergerův syndrom,  mívají nadprůměrnou inteligenci, jako třeba ve filmu Rain Man.

Obecně je učitelské povolání velmi náročné, kde berete stále tu energii, kterou v sobě máte?

Asi z domu, z rodiny (smích)

Při příchodu jste mi říkala, že dnes za dětmi přijde pes na canisterapii. Jak to bude probíhat, co na něj děti říkali, když přišel poprvé?

 Chodí k nám pani Herbychová se psem Dagem.  Vždy počáteční lekce jsou složité, trvá, než si děti na pejska zvyknou a reagují na něj.  Nejdřív začínáme česáním,  podlézáním, překračováním. Některé  děti se ze začátku bojí. Pokračujeme  piškotkováním, kdy  dítě dostane například  piškot na bříško a pes si ho vezme. Děti si v průběhu deseti lekcí zvykají a na konci  je tam vidět celý  pokrok, výsledek.  Je skvělé, že třeba i dají povel „dones“, jinak ty některé děti ani nemluví.

Čím to je, že se o autismu více mluví? Pomáhají dokumenty, nebo třeba lepší diagnostika?

Určitě je to diagnostikou, dřív se autismus u dětí  pozná. V minulých dobách  tyto děti byly většinou diagnostikovány jako mentálně retardované.  V současné době jsou známy případy, kdy odborníci diagnostikují PAS i u dětí , které mají i méně, než 2 roky věku. A čím dříve se začne s dítětem speciálně pedagogicky pracovat,  tím je to pro  dítě lepší.

Tyto děti vyžadují speciální péči, co je na tom nejtěžší?

Každé dítě je individualita, to je i všeobecné. S kolegyněmi vždy přemýšlíme,  jak konkrétnímu dítěti co nejvíce přizpůsobíme vzdělávání.  Říkáme si, proč vznikl ten který  afekt, o práci přemýšlíme. Někdy zjistíme,  že to bylo nečekanou návštěvou ve třídě nebo děti  nemají rády některé trasy vycházky. Ale děti také afektem mohou reagovat i například na silné zvuky  (siréna).   Nejtěžší je asi konkrétní  situace vyhodnotit a přijít na to, proč problém vznikl. 

Mezi dětmi vypadáte velmi spokojeně, měnila byste toto povolání?

Já vždy říkám, že to co dělám, dělám ráda.