Milan Ošmera: Mám energie stále na rozdávání...

Svým uměním přesvědčí malé i velké diváky, že kouzelník nemusí být jen starý pán v černém plášti, ale naopak jím může být mladý muž v pestrobarevných kostýmech. Při jeho vystoupeních často návštěvníci jen kroutí hlavou a žasnou nad rychlostí, postřehem a občas zatají i dech, když vzduchem lÉtají talíře, nože či oheň. Račte vstoupit do světa artistů, kouzelníků, žonglérů a tajemna…

■   Jaká byla vaše cesta k žonglérské profesi? 

Artistika byla od dětství mým velkým koníčkem a navštívil jsem úplně všechny cirkusy, které během mého dětství zavítaly k nám do Třebíče. Vždy jsem snil o tom stát se artistou a dělal jsem pro to všechno, dokud se mi to nesplnilo. Poté, co jsem vystudoval stavební průmyslovku, dal jsem se na dráhu žongléra. 

■   Vzpomínáte si na své první vystoupení a pocity z něj?

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé vystoupil pro veřejnost, a to v cirkusu Simba, kde jsem svým žonglérským číslem zpestřil jejich hostování v Třebíči. Pocity to byly samozřejmě nezapomenutelné. Je to krásné, když publikum zírá na vaše umění uprostřed nasvícené manéže, kde jen chvilku před vámi krotitel vystupoval s tygry a drezérka cvičila třítunového hrocha - a teď tam stojíte vy a musíte zaujmout zrovna tak. Když vás nakonec publikum ocení upřímným potleskem, je to prima pocit. I když od mojí premiéry uběhlo už skoro 20 let, s rodinou Ringelových, která podnik vlastnila, jsme stále dobří přátelé a často se navštěvujeme. 

■   Jste artista, žonglér, kouzelník i bavič. Kdybyste se nedal na tuto profesní dráhu, co byste pravděpodobně měl za své povolání? 

Vystudoval jsem pozemní stavitelství, ale přiznám se, že jsem rád, že v tomto oboru nepracuji. V době, kdy jsem vycházel ze základní školy, nebylo běžné jít studovat do ciziny tak, jak je tomu nyní. A v Česku žádná artistická škola nebyla a není. Tak jsem se rozhodoval mezi třebíčskými středními školami, která z nich působila nejlépe. Už tehdy jsem ale věděl, že hned po maturitě se budu ubírat úplně jiným směrem. Proto mě nelákalo ani studium na vysoké škole. Kdybych byl dnes znovu v devítce a rozhodoval se, určitě bych neváhal a šel do ciziny studovat artistiku.

■   Od konce března až do podzimu se chystáte do Slovinska. Co vás tam čeká?

Do Slovinska vyrazím na cirkusové turné. Mám svůj obytný přívěs, s kterým jsem už projel kus Evropy. Ve Slovinsku jsem ale ještě nebyl, tak se tam moc těším. V programu budu předvádět kromě svého žonglérského čísla s kužely, kruhy a pochodněmi také vystoupení v kuchařském stylu, kde roztáčím naráz 11 porcelánových talířů.

■   Kde všude v zahraničí jste již vystupoval a kde nejlépe obecenstvo reagovalo na vaše vystoupení?

Moje první turné bylo hned po maturitě na Slovensku, pak jsem strávil tři roky ve Velké Británii. Dva roky jsem byl angažovaný v Rakousku a rok ve francouzské Normandii. Všude publikum reagovalo jinak, ale všude bylo fajn. Ve Francii jsem měl při bouřlivém potlesku často slzy v očích, publikum často tleskalo vestoje, to se v Česku sotva stane. V Rakousku zase diváci přicházeli po představení, podávali ruce a děkovali.

■   Dnes je poměrně velká nabídka a konkurence různých artistů a žonglérů. Jak se vám daří získat např. vystoupení do škol?

Ve spoustě škol převážně na Vysočině mě znají a sami si mě zvou. S mnoha školami máme výbornou spolupráci už řadu let. Občas však nabídnu svoje představení i na nová místa, kde se však často setkávám se zvláštním jednáním, někdy i sprostým. Bohužel po českých školách jezdí spousta nekvalitních, převážně kouzelnických programů. Nabídnete-li žonglérské či akrobatické vystoupení, často vás s nimi automaticky hodí to jednoho pytle. Nedávno se mi třeba stalo, že hned, co jsem se objevil ve dveřích ředitelny jedné malé školy na Třebíčsku, „přivítal“ mě ředitel slovy: „Jestli jste kouzelník nebo něco podobného, tak se rovnou otočte.“ To pak přemýšlíte, zda má cenu se domů do Čech vracet. 

■   Čas od času „trápíte“ žonglováním studenty pedagogické fakulty při hodinách psychomotoriky. Jak se vám s nimi pracuje a co všechno s nimi zkoušíte?

Žonglování není jen zábavná podívaná, ale velmi pozitivně působí na rozvoj jemné motoriky, pozornosti, flexibility a kladně působí na ty, kteří potřebují zklidnit pro výkon. Třeba ve vrcholovém sportu se žonglování používá jako prostředek pro odbourávání negativních předstartovních stavů. Se studenty zkoušíme spoustu žonglérských cviků, které pak mohou velmi dobře využít při práci s dětmi. Jak studenti, tak i já, se vždy během kurzu výborně odreagujeme. 

■   Kde nacházíte inspiraci pro vaše vystoupení a jakým způsobem nabíráte energii do další práce?

Vždy, když mám volno, navště-vuji různé velké zahraniční show, které mě často v ledasčem inspirují. Přiznám se ale, že toho volna moc nemám. Vystupuji v podstatě denně, ale i tak mám energie stále na rozdávání. Publikum mě vždy výborně nabije…

Alena Hostašová