Marie Špačková miluje pohádky. Začala psát své vlastní
Marie Špačková z Třebíče má ráda pohádky. Ostatně, kdo by neměl. Nejenže je ráda čte, ale také je píše. Už šest let. S psaním pohádek začala, když odešla do penze a měla na psaní více času. „Vždycky jsem chtěla psát, ale nebyl čas. Zpívala jsem s kapelou, měla děti, chodila do práce.“
První pohádku napsala na chalupě, v místě, kam jako malá jezdila za babičkou na prázdniny.
Tyto vzpomínky se staly základem pro příběhy o Zuzance a Verunce v pohádkách z Albeře, vesničce u Nové Bystřice v České Kanadě. Dnes je autorkou, která napsala devět pohádkových knih pro děti a dvě povídkové knihy pro ženy. Kde získává inspiraci a nápady? Ve své fantazii, ve světě kolem sebe. Píše, když má nápad a chuť. A občas když nemůže spát.
Ilustrátory pro své knihy Marie hledá různými způsoby. Někdy osloví autory obrázků na sociálních sítích a domluví se na spolupráci. „Také jsem dvakrát dala na doporučení starší dcery a vznikla poslední kniha Třebíčské pohádky II., kterou mi pokřtil herec Oldřich Navrátil.“ Marie rozhodně nezahálí. Má rozepsanou v pořadí dvanáctou knihu s novými ilustracemi. Vyjde na jaře příštího roku. Věří, že pohádky mohou být nenásilným způsobem výchovy. A tak každou svou pohádku zakončuje poučením pro děti. „Pohádky rozvíjejí fantazii, lásku k přírodě, zvířatům i lidem. A v době počítačů a mobilů je četba knih neocenitelná,“ říká. Své knihy vydává s manželem na vlastní náklady. A dokud je lidé budou kupovat a číst, tak v tom bude pokračovat. Když nepíše, tak si ráda zazpívá a ráda pozoruje přírodu. „Manžel mi pořídil dalekohled, abych na vše lépe viděla,“ směje se Marie.
Fotogalerie
