Marek Eben: Já akčním hrdinou? Diváci by se potrhali smíchy

Mimo jiné už OD ROKU 2012 moderuje také každoroční udílení titulů Čézar nejlepším pracovníkům skupiny ČEZ. Svým noblesním vystupováním vždy pozvedne už tak výjimečnou atmosféru na ještě vyšší úroveň. Ale i jeho občas v běžném životě popadne vztek - většinou za volantem.

Uvádíte ČÉZARY i karlovarský filmový festival. Kdy budete moderovat americké Oscary?

Popravdě řečeno, dřív bych na to ani nepomyslel, ale poté, co letos vyhlásili špatný film jako hlavního vítěze a pak to museli opravit, se mi zdá, že bych se na to možná hodil. Už jsem jednou při cenách TýTý přeskočil jednu kategorii, tak si myslím, že průpravu už bych na to měl.

Byl to zatím váš největší profesionální „kiks“?

Asi ano. Je zajímavé, že TýTý jsem dělal celkem desetkrát, nikdy se nic nestalo, ale jestli divákům z těch deseti let něco utkvělo, obávám se, že to byla tahle situace. Divák prostě miluje chyby a něco na tom je, protože to je moment, kdy se láme chleba. Tam musí člověk reagovat okamžitě, bez přípravy, ale když to zvládne, diváci to většinou ocení víc, než ty předem připravené a bezchybně provedené věci.

Jste herec, hudebník a moderátor; čím jste nejraději a proč?

To záleží na momentální poptávce. Nemohu říct, že by mě něco těšilo víc a něco míň. Když děláme s kapelou novou desku, je muzika na prvním místě a naopak, když přijde StarDance nebo filmový festival, musí zase ty ostatní věci couvnout. Ale to je právě to, co mě na tom vyhovuje. V každé té profesi jsou temné chvíle a není nad to, když si můžete říct: „No co, když to nepůjde, zkusím se živit těmi ostatními.“

Máte nějakou vysněnou divadelní či filmovou roli?

Přímo vysněnou asi ne, radši čekám, co přijde. Třeba na akční hrdiny bych to ale v mém věku už věru neviděl. To spíš advokát v soudní síni, to bych si představit dovedl. Ale že bych měl třeba na někoho vytáhnout pistoli a vystřelit, to se obávám, že by se diváci potrhali smíchy.

Na veřejnosti jste vždy klidný a usměvavý, lidé vás považují za vzor všech ctností. Bouchnou i ve vás někdy saze?

Samozřejmě, že se vztekám, nejvíc asi za volantem. To lituji, že jsem se nenaučil nějaké bojové umění - to by byla rozkoš, občas vystoupit a tomu zpupnému řidiči, co předjel celou frontu a pak se cpe zpátky do pruhu, jednu natáhnout a zase jet. Ale tak ten život, bohužel, nefunguje. Já bych vystoupil, on by mi jednu natáhl a zase by jel.

Jaký je váš vztah k technice?

Není to bůhvíco, ale pár věcí ovládám. Jakžtakž to umím s počítačem, a to je fakt skvělý pomocník. Ani si už neumím představit, co bych si bez něj počal. Třeba finální verzi scénáře StarDance skoro pravidelně pošlu do produkce kolem třetí hodiny ráno v sobotu v den přenosu. V deset přijdu na zkoušku a celý štáb už má ten scénář vytištěný. To je úžasná věc, že to jde. A teď jsem dostal takzvaný chytrý mobil. Učím se, nadávám jemu i sobě, občas mu blahořečím a někdy bych ho zabil. Ale čas nezastavíš; adaptuji se nerad a pomalu, ale chápu, že to jinak nejde.

Se svými bratry jste v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského vystupoval v srpnu i na zámku ve Valči. Hlavním partnerem festivalu i mnoha dalších akcí v regionu je i Jaderná elektrárna Dukovany, jejíž zaměstnanci byli na vašem koncertě početně zastoupeni. Přirozeně bych se proto rád zeptal: „Jaký vztah k jaderné energetice máte vy osobně?“

Já kladný. S manželkou jezdíme často do Německa, kde vidíme ta panoramata plná obrovských větrníků, a je nám to líto. Proto mám k jaderné energetice opravdu kladný vztah.

 

Petr Holub a Jiří Bezděk