Lipník. Obec, které daly jméno lípy. Dodnes si to místní připomínají

Jedna z těchto dávných starých lip, odhadem stáří kolem 600 let, byla skácena při bouřce v roce 1994. Pokud byste ji chtěli vidět, je zachycena ve filmu Postřižiny. Na připomínku se místní ke konci prázdni už dlouhá léta scházejí na akci, které říkají Lipka. „Je to sousedské setkání se zajímavým programem a občerstvením. Děti hledají poklad, hrají hry. Letos jsme k nám pozvali Indiány, v minulých letech jsme tu měli Železného Zekona nebo třeba létající dravce,“ přibližuje starosta Miroslav Svoboda, jehož rodinné kořeny sahají v Lipníku do počátku 19. století. Stará se o obec, kde žije na čtyři sta obyvatel. Okolí Lipníka je známé také svými rozlehlými rybníky. „V každém jsem se koupal, zvlášť když byly žně,“ říká s úsměvem starosta, který pracuje dnes také jako předseda zemědělského družstva.
Lipník býval střediskovou obcí, spadaly pod něj Ostašov, Petrůvky a Klučov. Dnes už jsou sice obce samostatné, ale setkání seniorů ze všech těchto vesnic se koná v Lipníku. A také vítání občánků, které se koná na jaře a na podzim. Jednou za deset let se do Lipníka sjíždějí rodáci, bohužel vloni, kdy se měl sraz konat, překazil plány koronavirus.

Do školy, do knihovny i na pivo
V obchodě se smíšeným zbožím si člověk leccos pořídí, vybavený je dobře. Na provoz prodejny přispívá obec, zadařily se i krajské dotace. Na pivo se chodí do dvou hospod – Pod Lípou a do Třináctky, což je restaurace s penzionem. Tady se konají velké společenské akce, jako jsou svatby, oslavy, smuteční hostiny. Obdobně je k těmto akcím využíván i místní kulturní dům. Rodiče jsou rádi, že tu funguje školka a také první stupeň základní školy. Budova má přes sto let, proto vyžaduje pravidelné opravy. V letošním roce přišly na řadu omítky a rozvody elektřiny a vody a vybavení novou PC technikou. V nadcházejícím školním roce se děti mohou těšit na novou počítačovou učebnu. V budově obecního úřadu se nachází knihovna. K životu v obci patří i její základní občanská vybavenost. Kanalizaci a čistírnu, odpadních vod, která letos prochází rekonstrukcí, vybudovali v 70. letech, vše funguje dodnes. Vodovod je přitom mladší, z roku 1989, do té doby používali vlastní zdroje vody. „Pro užitkovou vodu jsme chodívali do rybníka,“ vzpomíná Miroslav Svoboda. Obec si vytyčila za strategický úkol připravovat každých deset let nové pozemky pro rodinné bydlení, a daří se jim to.

Poutí na Jana Křtitele začíná léto
Nejstarší částí obce je náves s dominantou kostela sv. Jana Křtitele s ohradní zdí, za kterou bývalo kdysi pohřebiště. Kostel vznikl v románském slohu, časem byla dostavěna gotická část a následně věž kostela. Červnovou poutí se lidé naladí do letního režimu. „V pátek večer je pouťová zábava v Havránku. V sobotu stavíme máju za pomocí traktoru a našich šikovných rukou. Havránek se srubem je náš společensko-sportovní venkovní areál u rybníka, kde máme zázemí pro hry, rekreaci nebo i hasičské soutěže,“ vypráví starosta. V pořádání pouti se každoročně střídají fotbalisté – Hajduk Lipník a Sbor dobrovolných hasičů. V neděli pak chasa obejde všechny domy, pozdraví sousedy a popovídají si. Odpoledne pak patří rodinným návštěvám a pouťovým atrakcím.

Hasiči i fotbalisté si vychovávají své následovníky
Fotbalový areál využívají téměř všechny věkové kategorie. Muži hrají okresní přebor, v Lipníku mají starší i mladší žáky a přípravku. Na tréninky sem jezdí i hodně dětí z okolí. Nově jim slouží moderní kabiny, kde mají zázemí fotbalová družstva i rozhodčí. Součástí areálu je i tenisové hřiště a dvě dětská hřiště. Pohybu se věnují i dobrovolní hasiči. Každoročně pořádají pro děti letní hasičské soustředění na Havránku, celý týden trénují požární sport, hrají hry a nechybí ani táborové stezky odvahy. V září své síly měří hasiči s ostatními týmy z okolí při hasičských závodech.

Masopust od první republiky přerušil poprvé koronavirus
Ke konci roku se všichni těší na Mikuláše a advent. Společné setkání se koná v místním kulturním domě, po mikulášském programu se vychází ven a před kostelem všichni společně rozsvítí vánoční strom. „Spolupráce s panem farářem a vůbec i s těmi předchozími je výborná. Jezdí k nám z Valče, kde bydlí na faře,“ vysvětluje Miroslav Svoboda. Přelom roku patříval zabijačkám, ale ty už si nejsou obecní a každý si podle potřeb řeší doma. V lednu pořádají košt pálenek a ochutnávku sladkého i slaného pečiva a dalších domácích výrobků. „Každý, kdo donese vzorek slivovice, se stává členem hodnotící komise. Všichni je nosí Pavlovi Nováčkovi, kronikáři a učiteli, který je přeleje do očíslovaných lahví a jako jediný ví, čí je která. Řeknu vám, při koštu bývá legrace, to si dovedete asi představit,“ vypráví s úsměvem starosta, který se také pravidelně účastní. V únoru se drží masopust, tradici má v Lipníku dlouhou. Pořádali ho, podle dostupných informací pamětníků, každý rok už od války. Vynechat museli ten loňský, a to kvůli koronaviru. „Pamatuji si, když jsem byla malý kluk, tak se na obchůzku maškary vydaly v úterý odpoledne po práci. O to déle to také trvalo a často se končilo nad ránem Popeleční středy. Tenkrát se ještě sbíralo sádlo, maso, dnes už vybíráme vajíčka a sladkosti.“ Posbírané sádlo se pak totiž prodalo a byly z toho peníze, které se využily večer v hospodě k obveselení všech zúčastněných pří konání masopustu. Takové to bývalo, je a pevně věříme, že i nadále bude.